28 C 70/2022-81 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 20. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 27 717,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 7. 5. 2019 smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 696,16 Kč a to počínaje od 20. 6. 2019. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 18,70 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 7. 5. 2019 žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu s odst. 13 až 14 produktových podmínek žalobkyně, jež byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásila poskytnutý úvěr dopisem ze dne 23. 10. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině částku 27 717,20 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 4. 2020 ve výši 925,98 Kč a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak nezaplatil ničeho. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 9. 2021 č. j. 51 C 372/2020 – 37 byla věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 1. 2022. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení s tím, že žalovaný po celou dobu uhradil toliko částku 6 775,43 Kč s tím, že podrobně vylíčila, jakým způsobem tato částka byla započtena na jednotlivé platby. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 7. 5. 2019 smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách ve výši 696,16 Kč počínaje od 20. 6. 2019. Úrok byl úročen sazbou 18,70 %, RPSN byla ve výši 22,46 %. V čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, žalobkyně oprávněna prohlásit úvěr svým rozhodnutím za ihned splatný pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou pohledávek vůči žalobkyni. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 7.5.2019 byla na účet žalovaného poslána částka 30 000 Kč. Pohyb na úvěrovém účtu žalovaného pak osvědčuje provedené úhrady a výši nedoplatků (výpis z úvěrového účtu). Žalovaný byl vyzýván k uhrazení dlužných částek (upomínky). Dopisem ze dne 25.10.2019 byl žalovaný informován, že došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to včetně předžalobní upomínky. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Tato smlouva splňuje veškerá náležitosti, které splatnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti z požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že předmětný úvěr žalovanému poskytla, stejně tak soud vzal za prokázané, že žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, když uhradil toliko částku 6 775,43 Kč. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když tím, že žalovaný neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 561 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 109 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobce opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 o.s.ř.