30 C 157/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu doručenými zdejšímu soudu dne 3. 3. 2022 a dne 17. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 27 755 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] a [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž první vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 4. 3. 2021 do 18. 6. 2021, od 21. 12. 2019 do 17. 4. 2020, od 11. 12. 2020 do 3. 3. 2021 a druhé vozidlo od 15. 2. 2019 do 28. 10. 2019, tedy po dobu 565 dnů (107 dní, 119 dní, 83 dní a 256 dní) uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 26 555 Kč, když denní sazba příspěvku činí 47 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž doba, za kterou vozidla nebylo celkem pojištěna, činí 565 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 4 x 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 27 755 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Usnesením Okresního soudu [okres] ze dne 20. 6. 2022 č.j. 30C 157/2022 – 17 bylo rozhodnuto o spojení věcí vedených pod sp.zn. 30C 154/2022 a 30C 188/2022 ke společnému projednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v evidenci obyvatel ČR. 4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 5. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (u prvního vozidla od 4. 3. 2021 do 18. 6. 2021, od 21. 12. 2019 do 17. 4. 2020, od 11. 12. 2020 do 3. 3. 2021 a druhého vozidla od 15. 2. 2019 do 28. 10. 2019) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala výzvou a poštovní dodejkou, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 26 555 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidlo žalovaného nebylo ve výše uvedených rozhodných obdobích pojištěno dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 26 555 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 4 x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 1 298 Kč (400 Kč a 898 Kč), ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tak činí částku ve výši 2 750 Kč. Soud neshledal důvody pro přiznání odměny za úkony spočívající v převzetí zastoupení a sepisu žaloby za každý ze dvou podaných návrhů, když návrhy byly doručeny soudu v krátkém časovém rozmezí, navíc později podanou žalobou sp.zn. 30C 188/2022 se žalobkyně domáhala dokonce zaplacení dřívějšího dlužného časového období než pod sp.zn. 30C 157/2022 a týkaly se jednoho žalovaného. Soud je toho názoru, že po žalobkyni lze požadovat, aby postupovala takovým způsobem, kterým nebude neúčelně navyšovat své náklady na úkor žalované strany, a při koncentrovaném postupu bylo tak možné uplatnit oba dva nároky žalobkyně jedinou žalobou. 7. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.