30 C 178/2022-72 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 56 387,67 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 29. 8. 2013 uzavřela společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru [číslo] za účelem financování koupi motorového vozidla. Úvěr byl sjednán ve výši 156 000 Kč, přičemž žalovaný se úvěr zavázal zaplatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 490 Kč. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, a proto původní věřitel odstoupil od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 9. 7. 2020. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 9. 7. 2020. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy pak byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 na žalobkyni. Celková dlužná pohledávka ve výši 56 387,67 Kč sestávala z dlužné jistiny ve výši 31 120 Kč, když se jednalo o neuhrazenou 62 až 72 splátku s tím, že podmínky pro vypořádání pohledávek byly sjednány v článku 11 smlouvy o úvěru, dále poplatku ve výši 2 000 Kč v souvislosti s ukončením úvěrové smlouvy, když jehož výše vychází z článku [číslo] smlouvy o úvěru, a dále smluvní pokuty v celkové výši 23 267,67 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v článku 2.6 Všeobecných obchodních podmínek ve výši 0,3 % denně za každý započatý den prodlení z dlužné částky, když zároveň byl původní věřitel oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za jakoukoliv jím vystavenou upomínku. Původní věřitel vyúčtoval žalovanému tři smluvní pokuty po 500 Kč (tj. 1 500 Kč) za upomínky zaslané dne 2. 4. 2016, 18. 5. 2016 a 30. 5. 2016. Dále pak byla vyúčtována smluvní pokuta v celkové výši 21 767,67 Kč, když původní věřitel částečně účtoval smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky denně ve výši 3 585,48 Kč a ve zbývající části ve výši 0,1 % denně s odkazem na § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 29. 8. 2013 mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Z úvěrové smlouvy dále vyplynulo, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 156 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,23 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 72 měsíčních splátkách po 3 490 Kč. Z platební historie dále vyplynulo, že žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla uhrazena dne 9. 7. 2020, když žalovaný uhradil toliko první až 63 splátku. Z dopisu původního věřitele ze dne 30. 6. 2020 vyplynulo, že tento s účinností ke dni 9. 7. 2020 odstoupil a celý úvěr zesplatnil. Z platební historie dále vyplynulo, že celková dlužná pohledávka pak sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 31 120 Kč, poplatku ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 23 267,67 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Právní vztahy mezi účastníky se řídí ustanoveními o smlouvě o úvěru dle § 497 a n. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podléhají režimu tohoto zákona podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Původní věřitel svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když žalovanému poskytl úvěr ve sjednaném rozsahu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně smluvního úroku, a to ve sjednané lhůtě, pak vyplývá z ustanovení § 502 – 504 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalovaný však nehradil předmětný úvěr řádně a včas, a proto původní věřitel od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 9. 7. 2020 odstoupil, úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Následně byla pohledávka postoupena ve smyslu ustanovení § 1987 na žalobkyni. Soud proto výrokem pod bodem I. zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny ve výši 31 120 Kč a poplatku ve výši 20 000 Kč včetně sjednaného úroku běžícího do dne následujícího po dni zesplatnění. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně za každý den v prodlení, pak tato představuje 109,5 % ročně. V této části proto soud shledal žalobu jako nedůvodnou, a to i ohledně smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Ujednání ohledně smluvní pokuty specifikované shora je totiž dle názoru soudu ujednáním nepřiměřeným, ke kterému nelze přihlížet, kdy se ve své podstatě jedná o ujednání, kdy koncipovaná smluvní pokuta se stává toliko nástrojem nepřiměřeně vysokého zisku. Rovněž smluvní pokuta 500 Kč za každou zaslanou upomínku pak zakládá právo právního předchůdce žalobkyně, resp. žalobkyně na vyhotovení indiferentního počtu takovýchto upomínek. Tuto část závazkového vztahu pak nelze zhodnotit jinak než jako nemravnou, tudíž absolutně neplatnou, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru, resp. smluvní pokuty. Nicméně soud má za to, že žalobkyni, která zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nezle přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše, tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru v této části jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 3 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, když obsah ujednání ohledně smluvních pokut uvedených shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou v této části zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Věřiteli, který (byť částečně) zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky (v daném případě smluvní pokuty) pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobu v rozsahu návrhu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 23 267,67 Kč zamítl. Na shora uvedeném závěru nemění ničeho ani fakt, že žalobkyně se dožadovala smluvní pokuty toliko ve výši 0,1 % denně (resp. její převážné části). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, má vůči žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně se v řízení původně domáhala zaplacení částky 56 387,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 120 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, který kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku představuje částku 5 854,07 Kč, a dále úroku ve výši 17,23 % ročně z částky 31 120 Kč od 10. 7. 2020, který kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku činí 11 487,84 Kč Celkem tak v předmětném řízení byla částka 73 729,58 Kč. Žalobkyně pak uspěla co do jistiny ve výši 33 120 Kč, zákonného úroku a úroku z prodlení, tedy celkem co do částky 50 461,91 Kč, která představuje 68 % předmětu řízení. Po odečtení neúspěchu žalovaného (32 %) od úspěchu žalobkyně (68 %), má žalobkyně právo na náhradu 36 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 256 Kč, ze tří úkonů právní služby po 3 380 Kč (tj. 10 140 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 318 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 15 614 Kč 36 % z této částky pak představuje 5 621 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.