30 C 296/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou dle výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodňila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 7. 2019 dodávala právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] žalované elektřinu do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Elektřinu dodanou do shora uvedeného odběrného místa v období od 19. 9. 2019 do 4. 8. 2020 pak vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované fakturou [číslo] znějící na částku 2 371,67 Kč se splatností dne 31. 8. 2020. Po odečtení přijatých plateb ve výši 590 Kč činí konečná dlužná částka 1 781,67 Kč, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 postoupena s účinností ke dni 27. 5. 2022 na žalobkyni. Žalované se přes všechny výzvy zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě takzvané fikce doručením v souladu s ust. § 45 a o.s.ř. na adresu místa přechodného pobytu cizince na území ČR. 3. Podle ustanov. § 115 a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých byly skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených smlouvách dodávky elektřiny do výše uvedeného odběrného místa, a to ve smyslu ustanov. § 50 odst. 1 energetického zákona, která svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanov. § 2079 a n. o.z. Uvedenou smlouvu se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované elektřinu a žalovaná tak vznikla povinnost za ní zaplatit dohodnutou cenu. Žalovaná právní předchůdci žalované nezaplatila za dodávku elektrické energie za období od 19. 9. 2019 do 4. 8. 2020 celkem částku 1 781,67 Kč. Následně pak byla předmětná pohledávka platně postoupena na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu žalobě vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení splnění svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanov. § 1970 o.z., ve znění účinném od. 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ust, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena, jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. část věty před středníkem o.s.ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze 3 úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik tisíc obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízení o žalobách o úhradu nezaplacené odebrané elektrické energie obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, kdy žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.