30 C 334/2021-84 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 30. 1. 2020 uzavřela jako pojistitel s žalovaným jako pojištěným a pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 7 416 Kč ročně, přičemž bylo splatné čtvrtletně v částce 1 854 Kč. Žalovaný pak neuhradil pojistné splatné dne 30. 4. 2020, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, takže ke dni 19. 8. 2020 došlo k zániku pojištění. Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od 30. 4. 2020 do 19. 8. 2020 ve výši 2 245 Kč, a dále poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč dle Všeobecných pojistných podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené pojistné smlouvy. 2. Opatrovník žalovaného k věci uvedl, že s ohledem na neznámý pobyt žalovaného je v důkazní nouzi, neboť s tímto se není schopen zkontaktovat. Jako stěžení důkaz ve věci pak opatrovník vnímá doloženou pojistnou smlouvu ze dne 30. 1. 2020 [číslo] kterou za žalobkyni na základě plné moci sjednala paní [příjmení] [příjmení], se sídlem [adresa]. Ze smlouvy nevyplývá, jakým způsobem a zda vůbec byla při jejím sjednání ověřena totožnost žalovaného a případně na základě jakého průkazu totožnosti. Opatrovník tak má pochybnost, zda smlouvu sjednal právě žalovaný, když ve smlouvě chybí zmínka o ověření jeho totožnosti, kdy navíc místo jeho e-mailu je zde uveden pouze jakýsi e-mail zprostředkovatele. Zároveň opatrovník z opatrnosti navrhl doložení záznamu z jednání. 3. V replice ze dne 7. 3. 2022 a ze dne 7. 3. 2022 žalobkyně zejména uvedla, že pojistná smlouva byla sjednána osobně žalovaným, kdy žalovaný prokázal vůli být obsahem pojistné smlouvy vázán, na důkaz čehož připojil svůj podpis. Totožnost žalovaného byla standardně ověřena z průkazu totožnosti, přičemž k takové identifikaci dochází při sjednávání všech pojistných smluv. Není zákonnou náležitostí pojistné smlouvy, aby obsahovala zmínku o ověření totožnosti. Zároveň dále doplnila, že na pojistnou smlouvu bylo v období od 30. 1. 2020 do 29. 4. 2020 hrazeno řádné pojistné, a to složenkou na účet žalobkyně. Opětovně zdůraznila, že při sjednávání pojistné smlouvy byly dodrženy standardní postupy ověřování totožnosti. 4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, kdy vycházel zejména z doložené pojistné smlouvy, záznamu z jednání, sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2022 a sdělení paní [příjmení] [příjmení] ze dne 12. 4. 2022, přičemž z nich zjistil skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému sjednání pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], kdy roční pojistné bylo sjednáno ve výši 7 416 Kč se čtvrtletní splatností. Pokud jde o ověření totožnosti žalovaného při sjednání smlouvy, pak skutečnost, že pojistnou smlouvu sjednal právě žalovaný, má soud za prokázané se sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2022, tak i ze sdělení paní [příjmení] [příjmení] ze dne 12. 4. 2022, která předmětnou pojistnou smlouvu za společnost [právnická osoba] jako zprostředkovatele sjednávala. Žalovaný pak neuhradil pojistné splatné dne 30. 4. 2020, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě ze strany žalobkyně, čímž došlo ke dni 19. 8. 2020 k zániku pojištění ve smyslu ustanovení § 12 zákona č. 168/1999 Sb. V souladu s ustanovením § 13 zákona č. 168/1999 Sb. pak má žalovaný povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od 30. 4. 2020 do 19. 8. 2020, ve výši 2 245 Kč, a dále upomínací poplatek ve výši 200 Kč dle Všeobecných pojistných podmínek. S ohledem na shora uvedené tak bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z pěti úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 1 000 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání předžalobní upomínky a dvou vyjádření ve věci, pěti režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 215 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.