30 C 89/2022-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 18. 12. 2019 uzavřený mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným, zapůjčil právní předchůdce žalobkyně žalovanému [příjmení] box [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (výrobní [číslo]) a modem [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] (výrobní [číslo]). Žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy, když nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby, kdy právní předchůdce žalobkyně ke dni 8. 9. 2020 od smlouvy odstoupil. Dle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy, pak žalovaný nesplnil svou povinnost, a to vrátit poskytnuté přijímací zařízení nejpozději do sedmi dnů od data ukončení smlouvy, za což vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč). Žalobkyni zároveň vniklo právo i na uhrazení poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a cenu za pronájem přijímacího zařízení v celkové výši 826,44 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s tím, že v daném případě se jedná o inominátní smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Zároveň v rámci shora uvedené smlouvy byla žalovanému zapůjčena koncová zařízení, a to modem a Set-top box specifikovaná shora, kdy mezi nimi došlo k uzavření nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2201 a. n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. S ohledem na odstoupení žalobkyně od smlouvy pak této vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč). Zároveň má žalobkyně právo i na zaplacení poplatku za odpojení v částce 500 Kč z důvodu nedoplatku, která je sjednána v ceníku, který je rovněž nedílnou součástí shora uvedené smlouvy, a dále i na dlužné nájemné za pronájem příjímacích zařízení v celkové výši 836,44 Kč. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč), dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o těchto žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.