31 C 280/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 916,77 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a platných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, dodávala žalobkyně žalovanému do odběrného místa na adrese [ulice a číslo], [obec] elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaný ji na tomto místě odebíral. Smlouva byla uzavírána od [datum] na dobu určitou 30 měsíců s možností automatické prolongace smlouvy. Žalobkyně dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny ukončila z důvodu opakovaného porušení platebních povinností, a to nezaplacením zálohy na měsíc září 2020 splatné dne [datum] a zálohy na měsíc říjen 2020 splatné dne [datum]. Na možnost ukončení dodávek byl žalovaný upozorněn, a to upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně následně přípisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Smluvní strany se dále dohodly, že žalovaný za uzavření smlouvy na dobu určitou obdrží jednorázový bonus za uzavření smlouvy ve výši a za podmínek stanovených ceníkem žalobkyně pro produktovou řadu elektřina Optimal, když v souladu s tímto ujednáním vyplatila žalobkyně žalovanému bonus ve výši 500 Kč formou započtení proti částce fakturované za odebranou elektřinu ve faktuře [číslo] vystavené dne [datum] na přeplatek ve výši 101,38 Kč. Přeplatek ze dne [datum] byl pak zahrnut do následujícího vyúčtování a ponížil vyúčtování o částku 101,38 Kč, jak vyplývá z faktury [variabilní symbol]. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla předčasně ukončena, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni bonus ve výši 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost způsobující zánik nároku na bonus dle čl. 4 ceníku pro produktovou řadu elektřina Optimal. Dále si strany ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dnů. V souladu s tímto ujednáním požaduje žalobkyně po žalovaném smluvní pokutu ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh, kdy splatnost jednotlivých záloh byla stanovena v plánu záloh na budoucí období ze dne [datum]. Vyúčtování smluvní pokuty žalobkyně provedla v rámci upomínky ze dne [datum] za prodlení s úhradou platby sjednané za měsíc září 2020 splatné dne [datum]. Za dodávku elektřiny do sjednaného odběrného místa žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] [variabilní symbol] částku 1 566,37 Kč se splatností [datum], a to za 0, [číslo] MWh. Následně pak došlo k opravě této faktury, a to daňovým dokladem [variabilní symbol] ze dne [datum] na částku 3 033,88 Kč za celkový objem odebrané elektřiny 0, [číslo] MWh, a to v období od [datum] do [datum] se splatností dne [datum], kdy tímto opravným dokladem byla žalovanému účtována částka 2 435,26 Kč představující cenu odebrané elektřiny za uvedené množství, dále pak částka 101,38 Kč představující přeplatek z minulých let, částka 500 Kč představující nárok na vrácení bonusu, částka 100 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh na elektřinu a dále pak 100 Kč jakožto smluvní pokutu, kterou žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. Tato faktura nebyla žalovaným uhrazena. Žalovaný následně dne [datum] svůj dluh co do důvodu i výše uznal a zavázala se je uhradit v 7 splátkách pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Dále pak žalobkyně požaduje po žalovaném k zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč v souladu se smlouvou o sdružených službách elektřiny ze dne [datum] ve spojení s čl. 5 obchodních podmínek, kdy tato smluvní pokuta byla vyúčtována v rámci vyúčtování smluvních pokut dne [datum] pod [variabilní symbol] se splatností dne [datum]. Dále pak ve smlouvě mezi účastníky byla sjednána náhrada škody vzniklá neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena v daném případě na dobu určitou 30 měsíců od [datum]. Žalobkyně pak dne [datum] dodávku elektřiny ukončila z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného za prodlení se zaplacením zálohy za měsíc září 2020 splatné [datum] a zálohy za říjen 2020 splatné dne [datum], na což byl žalovaný písemně upozorněn, když smluvní pokutu z tohoto titulu ve výši 9 600 Kč uplatnila žalobkyně po žalovaném vyúčtováním [variabilní symbol] ze dne [datum] splatné dne [datum], kdy požaduje smluvní pokutu po žalovaném za měsíce od [datum] do [datum], tedy za 24 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování pak byla provedena částečná úhrada ve výši 3 717,11 Kč a zbývá tak doplatit částka 5 882,89 Kč, když i tuto částku žalovaný písemně co do důvodu i výše uznal, a to dne [datum], kteroužto se zavázal uhradit v 7 splátkách pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný pak dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne [datum] a ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Po zhodnocení dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má z provedených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaný odebral od žalobkyně elektřinu a plyn ve shora uvedených obdobích na základě platně uzavřené smlouvy o dodávkách elektřiny a smlouvy o dodávkách plynu. Celkový dluh žalovaného u žalobkyně po zohlednění záloh a bonusu pak činí žalovanou částku, přičemž pokud jde o splatnost dluhu, pak k tomuto soud odkazuje na faktury, ve kterých je uvedena lhůta splatnosti dílčích pohledávek žalobkyně za žalovaným. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dluh zanikl, či že by na dluh bylo placeno více, než tvrdila žalobkyně, a proto soud ohledně plateb žalovaného vycházel z tvrzení žalobkyně. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, na svou obranu ničeho neuváděl, a proto soud vycházel z podložených tvrzení žalobkyně. Bylo případně na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal opak, což se s ohledem na shora řečené nestalo. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému dlužnou pohledávku žalobkyně v plné výši po zohlednění záloh a bonusu zaplatit. Rovněž soud vyhověl žalobě co do uplatněných smluvních pokut, neboť judikatura omezující svobodu sjednat smluvní pokutu pro stranu, jež odstoupí od smlouvy pro porušení smluvních povinností druhé strany, se pro právní poměry podle občanského zákoníku neuplatní. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 platí, že„ ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnosti, není dle § 1 odst. 2 o. z. zakázáno a je tedy přípustné“; „zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem.“. Žalobkyně v řízení doložila smluvní ujednání o vzniku práva na zaplacení smluvních pokut, jakož i vznik nároku na jejich zaplacení a splatnost, pročež soud s ohledem zejména na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR žalobě vyhověl i co do požadavku na zaplacení smluvních pokut. Rovněž soud ve vztahu k přiměřenosti smluvních pokut dospěl k závěru, že se nejedná o nepřiměřenou smluvní pokutu. Ohledně závěrů nároku na úhradu smluvních pokut lze poukázat mj. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 183/2019, 11 Co 273/2019 či 14 Co 184/2019. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku (faktury neuhradil ve lhůtách jejich splatnosti), má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroků z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem