31 C 347/2021-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 10. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 4. 2021 mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], [IČO] a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2021 uzavřené mezi [právnická osoba] a. s. a žalobkyní dne 7. 5. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Původní věřitel společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 5. 3. 2015 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě původní věřitel zřídil a vedl bankovní účet pro žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za poskytované bankovní služby hradit poplatky dle ceníku původního věřitele. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajících ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl v přiměřené lhůtě uhrazen, původní věřitel dne 25. 3. 2021 od smlouvy odstoupil. Žalovaný dlužnou částku ve výši 2 500 Kč spočívající ve smluvních poplatcích původnímu věřiteli neuhradil. Žalovaný pak dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 5. 3. 2015 má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným, když na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžný účet a za služby poskytované dle této smlouvy se žalovaný zavázal hradit bance poplatky sjednané prostřednictvím ceníku produktů a služeb žalobkyně, běžný účet č. [bankovní účet]. Z protokolu ze dne 5. 3. 2015 má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty I-PIN a T-PIN v souladu se smlouvou o poskytnutí bankovních a jiných služeb stejně tak, jako dne 17. 10. 2016, a dne 3. 5. 2018. Z přípisu ze dne 25. 3. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel od smlouvy o poskytování bankovních služeb odstoupil z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalovaného. Z přípisu ze dne 12. 5. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na [právnická osoba] a. s . Z přípisu ze dne 26. 5. 2021 pak o postoupení pohledávek žalovaného vyrozuměla [právnická osoba] a. s . na žalobkyni. Z výzvy ze dne 29. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. 6. V doplnění žaloby ze dne 28. 12. 2021 žalobkyně uvedla, že částka 2 500 Kč představuje poplatky v souladu s článkem I. bod 5 smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, když v souladu s ceníkem původního věřitele je žalovaný povinen uhradit za výzvu k zaplacení dlužné částky částku 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení poplatku za výzvu k zaplacení částky ze dne 26. 8. 2020, ze dne 1. 9. 2020, ze dne 29. 9. 2020, ze dne 5. 10. 2020 a ze dne 3. 11. 2020. Dále žalobkyně uvedla, že se žalovaný zavázal dle smlouvy o půjčce na kliknutí hradit v souladu s článkem II. poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč za zaslanou upomínku. 7. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Aktivní legitimaci v tomto řízení má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2021 a ze dne 7. 5. 2021 ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku. V žalobě žalobkyně tvrdila, že částka 2 500 Kč představuje neuhrazenou částku na poplatcích po splatnosti. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že částka 2 500 Kč se sestává z poplatků spojených za zasílání výzev k úhradě dluhu ze dne 26. 8. 2020, když se mělo jednat o výzvu k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru. Z 1. 9. 2020 výzva k zaplacení dlužné částky, 29. 9. 2020 druhá výzva k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru, 5. 10. 2020 druhá výzva k zaplacení dlužné částky, 3. 11. 2020 třetí výzva k zaplacení dlužné částky vždy ve výši 500 Kč, a to v souladu s článkem I. bod 5 smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb. Dále pak v tomto doplnění žalobkyně poukazovala na jakousi smlouvu o půjčce na kliknutí, na jejímž základě se měla rovněž žalobkyně zavazovat k zaplacení 500 Kč za zaslanou upomínku. O smlouvě o půjčce na kliknutí však soud nemá v žalobě žádná další skutková tvrzení. Z předložených dokladů, zejména pak z výpisu účtu žalovaného, který předložila žalobkyně, má soud za zjištěné, že skutečně dne 26. 8. 2020 v této tabulce je zanesena částka mínus 500 Kč za první výzvu k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru, avšak předmětem žaloby je nárok žalobkyně na zaplacení poplatků ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, nikoli pak ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Shodně je tomu tak u platby ze dne 29. 9. 2020, u ostatních výzev ze dne 1. 9. 2020, 5. 10. 2020 a 3. 11. 2020 je v tabulce vypracované žalobkyní uvedeno pouze výzva k zaplacení dlužné částky, nicméně žádná z těchto výzev nebyla soudu předložena. Vycházel-li soud z listin předložených žalobkyní k žalobě, dospěl k závěru, že je na místě žalobu pro neunesení důkazních tvrzení, jakož i pro neunesení důkazního břemene k uváděným tvrzením zamítnout. Není totiž zcela jasné, zda se žalobkyně domáhá svého nároku toliko ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 5. 3. 2015 či i ze smlouvy o půjčce na kliknutí, která měla být snad mezi účastníky rovněž uzavřena a soud nemá za prokázané odesílání jednotlivých výzev tak, jak je v doplnění žaloby uvedeno. S ohledem na shora uvedené, tedy soud žalobu zamítl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a příslušelo by mu právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly, a proto rozhodl tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků.