36 C 343/2021-68 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou po jejích mnoha upřesněních domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že není vlastníkem ani provozovatelem osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] (dále též jen„ vozidlo“) a dále, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 810 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 6. 2021 prodala žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 13. 6. 2021 vozidlo. Kupní cena byla uhrazena před podpisem smlouvy, vozidlo bylo žalovanému předáno dne 13. 6. 2021. Ihned po podpisu smlouvy odeslala žalovanému plnou moc k přepisu vozidla na správním orgánu. Žalovaný však jako nový vlastník vozidla nezajistil přepis vozidla u příslušného správního orgánu. Žalovaný přestal s žalobkyní komunikovat a s vozidlem spáchal přestupky v dopravě dne 20. 6. 2021, 21. 6. 2021, 23. 6. 2021, 29. 7. 2021, 29. 1. 2022, 30. 1. 2022 a 30. 1. 2022, vozidlo užíval, bez toho aniž by měl sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Částka 8 810 Kč představuje dlužné pokuty a poplatky [anonymizováno] za nepojištění vozidla, které žalobkyně za žalovaného nehradila, avšak žádala, aby je soud uložil žalovanému k zaplacení, neboť žalobkyně za něho odmítá cokoliv hradit z obavy ztráty bodů v registru řidičů a následného odejmutí řidičského průkazu. Žalobkyně žádala o změnu vlastníka na Městském úřadu v [obec], avšak k přepisu vlastníka nedošlo z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 30. 3. 2022, ke kterému se žalovaný bez řádné omluvy řádně a včas nedostavil, o odročení ústního jednání z důležitých důvodů nepožádal. Soud proto věc v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení bylo ze strany žalobkyně prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 13. 6. 2021 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla, kterou žalobkyně prodala žalovanému vozidlo za kupní cenu ve výši 20 000 Kč s tím, že kupní cena byla zaplacena v plné výši k rukám žalobkyně před podpisem kupní smlouvy. Z obsahu smlouvy se dále podává, že žalovanému bylo předáno jak vozidlo, tak i velký a malý technický průkaz [číslo] dále 1x klíče od vozidla, servisní kniha vozidla č. [anonymizováno] vydaná dne [datum]. Žalovaný se v této smlouvě zavázal nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel a to na jeho účet, k čemuž mu prodávající, tedy žalobkyně měla udělit plnou moc. Vozidlo bylo prodáno za účelem náhradních dílů. Z usnesení [stát. instituce] ze dne 2. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala tamní správní orgán o změnu vlastníka vozidla, kdy žádala, aby jako nový vlastník byl zapsán pan žalovaný, což dokládala kupní smlouvou. Správní orgán na základě podané žádosti vyzval nového vlastníka k součinnosti a doložení potřebných dokladů k zápisu změny. Jelikož ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady podání, bylo správní řízení o změnu vlastníka zastaveno. V řízení bylo dále prokázáno, že vozidlo v rozporu se smlouvou nebylo využíváno za účelem, který byl uveden v kupní smlouvě, tj. za účelem náhradních dílů, kdy z obsahu výzev k uhrazení částky ze dne 1. 7. 2021, 30. 6. 2021, 14. 7. 2021, 10. 8. 2021 bylo zjištěno, že vozidlem jsou páchány přestupky v dopravě. V rámci těchto výzev byla žalobkyně vyzývána k písemnému sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku. Pokud jde o právní povahu těchto přestupků, jedná se zejména o překročení nejvyšší povolené rychlosti a nesprávné parkování vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 8. 11. 2021 bylo zjištěno, že vozidlo není minimálně v době od 15. 6. 2021 do 16. 9. 2021 pojištěno, za což byla žalobkyni zaslána [anonymizováno] výzva k zaplacení příspěvku do fondu [anonymizováno] ve výši 6 410 Kč. Z dalších výzev [stát. instituce] ze dne 31. 1. 2022 (3x) bylo zjištěno, že s vozidlem jsou dále páchány přestupky v dopravě a to překročení nejvyšší povolené rychlosti, ke kterým mělo dojít ve dnech 30. 1. 2022 a 29. 1. 2022. Příkazem ze dne 13. 1. 2022 [stát. instituce] byla žalobkyně uznána vinnou z opakovaného naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu ustanovení § 125r odst. 1 téhož zákona, neboť jako provozovatelka vozidla nezajistila, aby při užití tohoto vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovených zákonem. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 5 500 Kč. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 9. 2. 2022 založeného ve spise na č. l. 57 bylo zjištěno, že žalobkyně je stále vedena jako vlastník a provozovatel vozidla nejméně od 13. 6. 2021 dosud (k datu vyhotovení přípisu ze dne 9. 2. 2022). 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je v části žalobního petitu, jímž se žalobkyně domáhala určení, že není vlastníkem ani provozovatelem vozidla, důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jako vlastník vozidla, vozidlo prodala žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 13. 6. 2021, přičemž k tomuto datu, jak sama uváděla, mělo být vozidlo i předáno do dispozice žalovanému. Vlastnické právo k tomuto vozidlu přešlo na žalovaného v souladu s ustanovením § 1099 o. z. ve spojení s ustanovením § 2079 o. z. dnem podepsání kupní smlouvy, který se shoduje se dnem předání věci movité do dispozice žalovaného, který k datu předání vozidla do jeho dispozice, tak jak uváděla žalobkyně ke dni 13. 6. 2021, ničeho neuváděl a toto tedy ani nesporoval. Rovněž i soud vycházel z té skutečnosti uváděné žalobkyní, která je v souladu s kupní smlouvou ze dne 13. 6. 2021, že k předání vozidla došlo při podpisu smlouvy dne 13. 6. 2021. Žalovaný se rovněž ve smlouvě zavázal, že zajistí zápis změny vlastníka vozidla v centrálním registru vozidel. Žalovaný však na svou povinnost zcela rezignoval a ke dni vyhlášení rozsudku byla v registru vozidel nadále vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalobkyně a to i přes skutečnost, že tato se v minulosti domáhala změny zápisu u věcně a místně příslušného správního orgánu. V daném případě je u tohoto uplatněného nároku žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobkyně již není nadále vlastníkem vozidla, neboť soud dospěl k závěru, že rozhodnutí zdejšího soudu je nutným předpokladem a podkladem pro následnou žádost žalobkyně o výmaz údajů ohledně žalobkyně jako vlastníka a provozovatele z registru vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1, písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy například blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně zlikvidovat. Rovněž lze odkázat na ustanovení § 4 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který stanoví, že registr je seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4, 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ke dni 13. 6. 2021 došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 občanského zákoníku. Soud při hodnocení tohoto žalobního nároku vycházel zejména z kupní smlouvy, žádosti žalobkyně o zápis změnu vlastníka do registru vozidel, jakož i následných výzev správních orgánů vztahujících se ke spáchaným přestupkům, které byly spáchány užitím vozidla. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 č. j. 7 AS 254/2016-33, který připustil, aby byla změna údajů v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případě je nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, a dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. NSS dále uvádí, že je samozřejmě pravdou, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí. Stejně tak nicméně není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se tudíž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy správy třetích osob. Z tohoto důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vů