39 C 2/2022-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 27. 10. 2021 domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 484,67 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, kapitalizovaným do 27. 10. 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná byla zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku s odkazem na ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., dluží na poplatcích za dobu od února 2020 do prosince 2020 celkem 1 487,64 Kč (10 x 135 Kč + 134,67 Kč). Na výzvu k úhradě žalovaná nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaná se k výzvě soudu k témuž ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Z listinných důkazů bylo zjištěno následující. Z výzvy k přihlášení poplatníka [anonymizováno] ze dne 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke sdělení, zda je uživatelem televizního přijímače, když je evidována jako odběratel elektrické energie. Byla poučena o dalším postupu včetně situace, která nastane, pokud na dopis nebude reagovat.. Protože na výzvu nereagovala, byla dopisem ze dne 28. 8. 2019 upozorněna, že byla zařazena do evidence plátců televizních poplatků, a to od září 2019, byla vyzvána k provádění plateb měsíčně 135 Kč. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že byla evidována jako poplatník v době od září 2019. Vznikla jí tedy povinnost stanovená § 7 zákona č. 348/2005 Sb., tedy platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem. Tento televizní poplatek v období od září 2016 činí 135 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaná televizní poplatek ve shora uvedených měsících nezaplatila vyplývá z přehledu nezaplacených předpisů předložených žalobkyní, dále pak tato skutečnost byla osvědčena i písemnou výzvou, kterou žalobkyně žalované zaslala prostřednictvím České pošty, s.p. dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena k evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. 5. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 6. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [anonymizováno] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 7. Soud po provedeném dokazování posoudil žalobu za zcela důvodnou. S ohledem na zjištěný odběr elektřiny byla žalovaná řádně upozorněna na skutečnost, že dle zákona je považována i za poplatníka rozhlasových a televizních poplatků, nesdělí-li ve 30 denní lhůtě relevantní důvody, proč tomu tak být nemá. Proti tvrzení žalobce, že tak neučinila, žalovaná nebrojila. Byla tedy povinna platit měsíčně 135 Kč, což dle tvrzení žalobce, které opět nebylo sporováno, za rok 2020 nečinila. Nárok je tedy důvodný, a to včetně úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku), který je požadován v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek plynutí úroku z prodlení je vždy určen ke dni následujícímu po splatnosti toho kterého měsíčního poplatku, tedy vždy od 16. kalendářního dne v měsíci, za nějž měl být poplatek zaplacen, a je kapitalizován do dne podání žaloby. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na úspěch ve věci byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 126 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2 úkony právní služby po 200 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21%), a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b této vyhlášky. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.