39 C 245/2022-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 9. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 352,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě uzavřeného smluvního vztahu ze dne 23. 3. 2019 [číslo] dodávala žalovanému elektrickou energii. Za realizovaný odběr elektrické energie žalovaný nezaplatil částku 7 352,62 Kč, která mu byla účtována za období od 17. 5. 2019 do 6. 1. 2020. Požaduje tedy uhrazení této částky včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Žalobkyně předložila při podání žaloby dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí ve věci podle § 115a o.s.ř. K dotazu soudu, zda účastníci souhlasí se shora uvedením postupem vydání rozhodnutí bez nařízení jednání, se tito ve stanovené lhůtě nevyjádřili (právní zástupce žalobkyně vyslovil souhlas již v podané žalobě), soud proto aplikoval ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. a souhlas předpokládal. 3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 23. 3. 2019 bylo zjištěno, že účastníci dohodli dodávku elektrické energie na adresu [adresa], číslo odběrného místa [anonymizováno] [číslo] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Cena za dodávku elektrické energie byla stanovena sazbou [anonymizována tři slova]. Podle smlouvy měl žalovaný hradit na základě faktur zasílaných dodavatelem, s pravidelnou měsíční zálohou, adresa pro komunikaci byla shodná s adresou odběrného místa. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Z faktury [číslo] – Mimořádná faktura za elektřinu bylo zjištěno, že tato byla vystavena na částku 7 352,62 Kč za období od 17. 5. 2019 do 6. 1. 2020 se splatností 29. 1. 2020, proti spotřebě 14 201,62 Kč byly započteny zaplacené zálohy 6 849 Kč. Dopisem ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný o uhrazení dlužné částky upomínán právním zástupcem žalobkyně. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dovodil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným kupní smlouvu na dodávku elektřiny do odběrného místa [adresa] podle § 50 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) Uvedenými smlouvami se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa a žalované vznikla povinnost zaplatit za ni dohodnutou cenu (§ 50 odst. 1 citovaného zákona). Žalovaný žalobkyni nezaplatil za dodávku elektřiny a stálé platby od 17. 5. 2019 do 6. 1. 2020 částku 7 352,62 Kč. Protože žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši. Vzhledem ke shora uvedenému bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, která ve věci úspěch neměl. Žalovanému tak byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, odměnu za tři úkony právní služby advokáta po 200 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21%, vše podle vyhlášky [číslo] Sb při použití § 14b tohoto předpisu. 6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.