39 C 256/2022-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 27. 7. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 10 283,82 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným 2. 5. 2016 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný mohl čerpat úvěr prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 10 000 Kč. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splátka obsahovala také sjednané úroky a pravidelné poplatky. Splatnost každé ze splátek byla stanovena do 20. dne v měsíci. Za trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný postupně 14 890 Kč, uhradil 6 088 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně jej tedy zesplatnila ke dni 25. 4. 2022, téhož dne vyzval žalovaného dopisem ke splacení celého úvěru. Na to žalovaný nereagoval. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení jistiny ve výši 9 123,82 Kč, zaplacení nákladů na vymáhání 400 Kč a smluvní pokuty 760 Kč. Co se týče nákladů na vymáhání, žalobkyně uvedla, že náhrada účelně vynaložených nákladů činí 100 Kč za měsíc vymáhání, 130 Kč, je-li zaslána doporučená výzva. Od 1. 5. 2022 byl účelně vynaložený náklad na vymáhání navýšen na částku 300 Kč. K otázce smluvní pokuty upozornila žalobkyně na čl. 11 smluvních podmínek, podle které může žalobkyně v případě prodlení s úhradou splátky účtovat smluvní pokutu 500 Kč, případně pouze ve výši dlužné částky. Za smluvní pokutu je pak považován účelně vynaložený náklad částkou 260 Kč za další doporučené psaní. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, platební rozkaz vydaný 5. 8. 2022 byl pro jeho nedoručení zrušen. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Ze smlouvy ze dne 2. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalovanému byla vydána kreditní karta v souvislosti s tím, že čerpal služby žalobkyně při koupi spotřebiče [anonymizováno] za částku 4 990 Kč. V souvislosti s uzavřením této smlouvy sjednal bezúčelový revolvingový úvěr do výšek kreditního limitu 10 000 Kč Roční úroková sazba byla sjednána 26,28 %, RPSN 43,37 %. Výše měsíční splátky měla činit 4 % z dlužné částky. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky. Soudu bylo předloženo prohlášení o prověření bonity klienta, žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě či bytě, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 33 000 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovaný byl prověřen v systému Solus a v dalších registrech. Přehled čerpání a následného splácení byl soudu předložen za období od 2. 5. 2016 do 25. 4. 2022, když od tohoto okamžiku jsou zde uváděny pouze částky úroků. Výše čerpání, tak jak byla uvedena žalobkyní, byla touto listinou ověřena. Dopisem ze dne 25. 4. 2022 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od data výzvy, naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně 12. 5. 2022. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat úvěrový rámec do 10 000 Kč Smlouva o úvěru byla shledána platným právním úkonem, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník stejně jako zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni zřízení úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel, došlo proto v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru. Všechny požadované částky včetně úroků z prodlení a sjednaného úroku tedy soud shledal za důvodné a žalobě vyhověl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení ve výši 2 252 Kč. Tato částka je tvořena 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 paušálními náhradami po 100 Kč a DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b tohoto předpisu. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o soudní poplatek 800 Kč. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo uhradit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.