39 C 28/2022-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň - město dne 16. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 72 772,92 Kč se sjednaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 6. 8. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru pod [číslo], s úvěrovým limitem do 90 000 Kč Součástí smlouvy byly také obchodní podmínky žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byly na účet žalovaného zaslány sjednané finanční prostředky, byly převedeny na účet [číslo] v plné výši úvěrového limitu. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně, zda je žalovaný schopen úvěr splácet, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolu veřejných databází. Byla sjednána úroková sazba 13,90 % ročně. Žalovaný ale neplnil své povinnosti a úvěr nesplácel řádně, což je dokládáno výpisem z úvěrového účtu, když byl v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Proto banka prohlásila úvěr za splatný, o čemž byl žalovaný informován doporučeným dopisem. Dluh žalovaného je představován jistinou ve výši 71 272,92 Kč poplatky ve výši 1 500 Kč, dále pak sjednaným úrokem 13,9 % ročně, když do 15. 12. 2021 je takto sjednaný úrok kapitalizován. Dále je pak požadován úrok z prodlení, který je také do 15. 12. 2021 kapitalizován. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval. 2. Ve věci byl 21. 12. 2021 vydán platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení žalovanému 14. 1. 2022 zrušen. Následně se žalovanému podařilo doručit žalobu do vlastních rukou, převzal listiny 11. 2. 2022, k žalobě se však žádným způsobem nevyjádřil. 3. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 4. Z předložených listin byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 26. 7. 2019 požádal žalovaný o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro konsolidaci dřívějších půjček. Uvedl, že je majitelem běžného účtu u žalobkyně [číslo]. Žádá o poskytnutí úvěrů ve výši 90 000 Kč s tím, že již dříve čerpat spotřebitelský úvěr, jehož zůstatek činí 16 219,67 Kč. Navrhuje, aby mu byl úvěr poskytnut s tím, že bude splácen v měsíčních splátkách, a to po dobu 5 let počínaje 5. 10. 2019. Uvedl, že je rozvedený. Podle předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru měl být poskytnout úvěr ve výši 90 000 Kč na dobu do 25. 8. 2024. Bylo sjednáno, že žalovaný uhradí celkem 59 splátek po 2 090 Kč, poslední 60. splátka pak byla stanovena na 2 045,26 Kč, celkem měl uhradit žalovaný 125 980,75 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání úvěru 13,90 % ročně, RPSN byla vypočtena na 14,82 % ročně. Za vedení úvěrového účtu měl hradit alovaný v 69 Kč měsíčně. V uzavřené úvěrové smlouvě byly stanoveny podmínky shodné, které byly uvedeny v předsmluvní informaci, žalovanému jako klientovi bylo také umožněno od smlouvy odstoupit. Ten potvrdil, že se seznámil s předsmluvní informací stejně tak jako s všeobecnými podmínkami. Bylo sjednáno, že úvěr bude vyplacen na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], pouze část určená ke splacení původně sjednaného spotřebitelského úvěru ve výši 16 276,70 Kč bude převedena na účet úvěrový. V čl. 1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nedodržení termínů a výše splátek může žalobkyně účtovat žalovanému úrok z prodlení, dále pak smluvní pokutu, zároveň je oprávněna zasílat upomínky, cena jedné upomínky činí 300 Kč, výzvy k zaplacení pak 500 Kč. Bylo také sjednáno, že v případě prodlení klienta se splácením úvěru je banka oprávněna vyzvat k zaplacení, pokud klient ve lhůtě 30 dnů od prvního upomenutí nezaplatí, je banka oprávněna jistinu úvěru zesplatnil ke dni uvedenému v oznámení. Výpisem z účtu žalovaného bylo ověřeno, že na úvěrový účet bylo žalovanému poskytnuto 7. 8. 2019 16 333,73 Kč, téhož dne pak na další účet 73 666,27 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2021 bylo žalovanému oznámeno, že úvěr je zesplatněn, a to s ohledem na to, že žalovaný byl několikrát marně upomínán o zaplacení dlužné částky. Úvěr byl tedy prohlášen za splatný 25. 6. 2021, žalovaný byl vyzván, aby do 4. 7. 2021 uhradil částku 76 636,71 Kč. Žalobkyně doložila také upomínky, které byly žalovanému zasílány před zesplatněním, poprvé byl upomínán se sdělením, že k 1. 2. 2021 je v prodlení se zaplacením částky 1 047,67 Kč, dále pak 28. 2. 2021 je v prodlení s částkou 3 846,04 Kč, k 31. 3. 2021 pak částkou 6 459,76 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně z 29. 11. 2021. K otázce posouzení úvěryschopnosti žalovaného předložila žalobkyně kartu klienta, ze kterého je zřejmé, že před poskytnutím úvěru byl žalovaný prolustrován jednotlivými databázemi, jeho příjmy a výdaje byly posouzeny a poskytnutí úvěru bylo schváleno obchodním manažerem pod rozhodnutím číslo [anonymizováno]. Pohyb na úvěrovém účtu byl dokumentován výpisy z tohoto účtu. Další důkazy navrhovány ani v něm prováděny nebyly, žalovaný žádným způsobem proti tvrzením žalobkyně a proti předloženým důkazům nebrojil. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 90 000 Kč, z čehož část byla účelově vázána na splacení předchozího poskytnutého úvěru, část pak byla poskytnuta bezúčelově. Smlouva o úvěru byla shledána platným právním úkonem, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, splňuje i náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru, je přesně sjednána úroková sazba (roční procentní sazba nákladů, výše měsíční splátky). Bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, když bylo doloženo jeho zaslání na účty žalovaného. Za důvodný považuje soud i požadavek na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky v souvislosti s neplněním smluvních povinností (poplatky za upomínky). Všechny požadované částky včetně úroků z prodlení tedy soud shledal za důvodné a žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na úspěch ve věci byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 18 593,60 Kč (soudní poplatek ve výši 2 912 Kč, 3 úkony právní služby po 4 020 Kč, 3 paušální náhrady po 300 Kč a DPH 21%), a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.