39 C 43/2022-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 4 560 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaná použila ve třech případech vozidlo MHD a nemohla se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnila svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou jí žalobce jako provozovatel MHD vyměřil. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. 2. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Soud vyzval účastníky, aby se k této možnosti vyjádřili, žalobce souhlas udělil již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaná - dne 6. 5. 2020 použila trolejbusovou linku [číslo]. V prostoru zastávky [nemocnice] byla v 11:35 hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměla k dispozici platný jízdní doklad, její totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (hlášení o provedené přepravní kontrole, záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]), - dne 15. 10. 2020 použila trolejbusovou linku [číslo]. V prostoru zastávek [ulice] – [ulice] nádraží byla v 17:10 hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměla k dispozici platný jízdní doklad, její totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (hlášení o provedené přepravní kontrole, záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]). - dne 26. 9. 2020 použila tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávek [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] byla v 15:32 hodin kontrolována kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměla k dispozici platný jízdní doklad, její totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (hlášení o provedené přepravní kontrole, záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaná na výzvu kontrolního orgánu nezaplatila ani jízdné ani přirážku k jízdnému. K zaplacení byla žalovaná vyzvána žalobcem ještě upomínkou ze dne 2. 12. 2020 a 17. 8. 2021, které žalovaná dle kopie dodejky nepřevzala. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 5. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném ke dni spáchání přestupku výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. a Přílohy [číslo] Smluvních přepravních podmínek na 15. kalendářní den ode dne kontroly. 7. Z hlášení a ze záznamů o provedené přepravní kontrole ze dne 6. 5. 2020, 26. 9. 2020 a 15. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaná skutečně v tyto dny cestovala veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobcem. Při těchto jízdách byla kontrolována revizorem a neprokázala se platným jízdním dokladem. Proto jí přímo na místě bylo uloženo k doplacení vždy jednak jízdné ve výši 20 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná tyto povinnosti dosud nesplnila. 8. Žalovaná tedy použila veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobcem, aniž by zaplatila jízdné. V důsledku tohoto jednání jí vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého plnění vždy 16. kalendářní den po provedené kontrole (článek 4 a Příloha [číslo] Smluvních přepravních podmínek). Nárok žalobce se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Žalobci náleží celková náhrada 600 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušálních náhradách po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 10. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.