11 C 174/2022-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku do [datum]. Žalovaný neuhradil své smluvní závazky řádně a včas, a je proto povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla 2 [spisová značka] žalovanému oznámena. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 17 990 Kč, a to 16 000 Kč na jistině, smluvní pokuta 1 840 Kč, náklady na upomínání 150 Kč, náklady na mimosoudní vymáhání 217 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 663,23 za období od [datum] do [datum]. Žalovaný tyto částky žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] podanou žalobu částečně zpět, a to co do smluvní pokuty ve výši 1 840 Kč a nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v tomto řízení za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], uzavřít smlouvu o úvěru. Soudu byla k prokázání uzavření smlouvy předložena pouze nepodepsaná kopie úvěrové smlouvy [číslo] datované dne [datum], ze které nelze mít prokázaný projev vůle žalovaného uzavřít úvěrovou smlouvu právě v tomto znění. V listině bylo uvedeno datum splatnosti úvěru do [datum], úrok 0%, RPSN 0%. Žalobkyně doložila výpisem z účtu společnosti [právnická osoba], že žalovaný poslal na účet předchůdkyně žalobkyně dne [datum] platbu ve výši 1 Kč z účtu na jméno žalovaného č. [bankovní účet], ani z této skutečnosti však nelze mít prokázání uzavření tvrzené úvěrové smlouvy za prokázané. Dalším výpisem z účtu žalobce prokázal, že dne [datum] zaslal předchůdce žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě, shodný s účtem, ze kterého přišla platba ve výši 1 Kč, platbu ve výši 16 000 Kč, to je na účet žalovaného, jak bylo zjištěno ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum], která rovněž potvrdila připsání platby na účet žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba] dopisem označeným ze dne [datum] odeslaným na adresu žalovaného (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Dále byly žalovanému zasílány další upomínky původním věřitelem dne [datum], [datum], [datum] (zjištěno z těchto upomínek). Žalovaný netvrdila ani neprokazoval vrácení poskytnuté částky. 4. Soud se předně zabýval tím, zda byla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že mezi jejím předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, ať by již byla hodnocena jako úvěrová či nepojmenovaná dle § 1746 odst. 2 občan. zákoníku. Listina předložená žalobkyní není podepsána ani jedním z účastníků smluvního vztahu. Tvrzení žalobkyně o tom, že smlouva byla uzavřena online způsobem tak, že byly vyplněny na webových stránkách předchůdce žalobkyně určité údaje žalovaného, prokázána nebyla. Bylo prokázáno jen tvrzení, že žalovaný zaslal platbu ve výši 1 Kč na účet předchůdce žalobkyně, nebyl však zjištěn jakýkoliv vztah platby k předmětné žalobkyní tvrzené smlouvě. Následně byla na stejný účet žalovanému zaslána částka 16 000 Kč. Žádné jiné důkazy se k procesu uzavírání smlouvy nevztahují. Soud proto dospěl k závěru, že k prokázání uzavření tvrzené smlouvy nedošlo. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, tak dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru na základě tvrzené úvěrové smlouvy. Strany uvedené smlouvy zamýšlely s největší pravděpodobností uzavření takového druhu, byť bezúročného závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však dospěl k závěru o neprokázání tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy, resp. ohledně akceptace návrhu na uzavření smlouvy žalovaným. 5. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 16 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že nebyl prokázán vznik závazkového vztahu, představovalo plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na 3 [spisová značka] úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí částku 16 000 Kč, neboť nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci nebo původnímu věřiteli nějakou částku dosud uhradil. 6. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, ten je vázán na výzvu věřitele dlužníku o zaplacení. Žalobce doložil první upomínku o úhradu částky 16 000 Kč adresovanou žalovanému ze dne [datum], soud proto vycházel z toho, že ke dni [datum] již byl žalovaný v prodlení s úhradou této částky a od tohoto data přiznal žalobci úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Co do částek 1 840 Kč a 150 Kč soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Ohledně nákladů na mimosoudní vymáhání ve výši 217 Kč a ohledně úroku z prodlení za období před datem [datum] soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl, neboť na ně nárok žalobci nevznikl. 7. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní i neúspěšní, a soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žalobci přiznal 80 % nákladů tohoto řízení, když soud od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu, 21 % DPH z těchto položek a zaplacený soudní poplatek 800 Kč Celkem 2 252 Kč, z toho 80 % činí 1 802 Kč. Další náklady žalobce na právní zastoupení soud neshledal jako účelné, neboť žalobce dalšími podání především doplňoval tvrzení, která již měla být obsažena v podané žalobě, a nemohou jít proto na úkor žalovaného.