11 C 196/2022-25 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 4 556 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalovaný použil ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobcem, a to dne [datum] linku [číslo] [datum] linku [číslo] [datum] linku [číslo] na výzvu pověřené osoby žalobce se neprokázal platným jízdním dokladem či Plzeňskou kartou, v důsledku toho vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci jízdné a přirážku k jízdnému celkem ve výši žalované částky. Žalovaný částku dosud nezaplatil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. Z přeložených listin má soud za prokázané, že žalovaný se nemohl prokázat platnou jízdenkou (průkazkou) v žalobě uvedených dnech ve voze trolejbusové linky [číslo] tramvajové linky [číslo] hromadné dopravy provozované žalobcem v městě [obec]. Žalovaný na místě vždy nezaplatil ani jízdné ve výši 20 Kč (v prvním citovaném případu), popř. 18 Kč (v druhém a třetím případu) ani přirážku k jízdnému vždy v částce 1 500 Kč. Žalovaný uvedené částky žalobci dosud nezaplatil. Žalovaný byl o zaplacení dlužné částky žalobcem písemně vyzván. V daném případě má soud z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný jako cestující použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobce, uzavřel tak se žalobcem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku, neprokázal se však při kontrole prováděné pověřenou osobou žalobce na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a vznikla mu proto podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši žalované částky. Žalovaný s ohledem na věk blízký zletilosti nepochybně byl schopen uzavřít se žalobce smlouvu o přepravě i ve dvou případech, kdy cestoval ještě jako nezletilý. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil, bylo žalobě vyhověno jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému, jejíž výše odpovídá smluvním přepravním podmínkám platným při přepravě v tramvajích, trolejbusech a autobusech žalobce a nepřesahuje částku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., tak co do úroků z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložena běžná třídenní lhůta. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému, náhradu nákladů tohoto řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč, paušální náhrada hotových výdajů žalobce ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony po 100 Kč za podání žaloby a sepis předžalobní výzvy žalovanému (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem náhrada činí 600 Kč.