12 C 100/2023-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost jí zaplatit částku 46 827,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal hradit pevný úrok ve výši 2 118 Kč. Dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč se zavázal uhradit ve 14. měsíčních splátkách á 2 921 Kč, poslední splátka byla sjednána k [datum] Poslední splátka byla žalovaným uhrazena na [datum] ve výši 3000 Kč. Jelikož nebyla částka uhrazena řádně a včas, byla nadále jistina úrokována ve výši 15 p. a. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazení jistiny ve výši 20 548,07 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 842,59 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 928,94 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 898 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 676,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 933,24 Kč, úroku vyčísleného od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 1 615,09 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 1 293, 04 Kč. Žalobkyně též požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 548,07 Kč do [datum] do zaplacení, dále zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 390,66 Kč od [datum] do zaplacení. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. 2. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne [datum], žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na dluhu celkem 3 000 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání, jehož se žalovaný bez omluvy neúčastnil. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit vždy v 14. měsíčních splátkách, a to spolu s uvedenými částkami 2 118 Kč úrok, 10 780 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 2 036 Kč náklady vyhodnocení úvěru, 3 960 Kč inkasní poplatek. Celá pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá mj. z Oznámení o postoupení pohledávek ze [datum], kde žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů. 8. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě vždy jako„ poplatky“, soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 272,44 %. 9. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil toliko 3 000 Kč. Soud tak odečetl takovou částku od přijaté částky žalovaným. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pak představuje právě částku 19 000. 10. Ohledně úroků z prodlení rozhodl soud dle § 1970 obč. zákoníku. Nicméně pro výpočet úroků z prodlení vyšel z první doložené výzvy k úhradě dluhu. Ta byla učiněna při oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud předpokládá standardní třídenní doručení, výzva byla učiněna bez určení lhůty, tedy v obecné lhůtě plnění – do 3 dní. V takovém prodlení poslední den byl [datum], den následující je žalovaný v prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Z větší části byl ve sporu úspěšný žalovaný, ten však po celé řízení zůstal pasivní a neprokázal vznik účelně vynaložených nákladů.