13 C 157/2023-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok dle tvrzení strany žalující představuje plnění, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru, který právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] poskytnut žalovanému. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty dva úvěry, a to na základě smlouvy ze dne [datum] úvěr ve výši 364 434 Kč s úrokovou sazbou 12,90 % p.a. a na základě smlouvy ze dne [datum] úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 14,90 % p.a. Protože se žalovaný se splácením obou úvěrů dostával do prodlení, byly oba úvěry zesplantněny ke dni [datum]. Žalovaný uznal výslovně svůj dluh vyplývající z úvěrových smluv, a to písemnými uznáními dluhu ze dne [datum]. Z dlužné částky však žalovaný uhradil jen část dluhu a neuhrazenou tak zůstala jistina dluhu ve výši odpovídající uplatněnému nároku. 3. Dne [datum] byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne [datum]. Soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně v řízení za prokázanou. 4. Žalovanému bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž byl upozorněn, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci dne [datum] nedostavil a svou neúčast neomluvil. 5. Žalobkyně, která se dostavila prostřednictvím svého právního zástupce, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. 6. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost vyplývající z § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z předložených listinných důkazů, kterými jsou zejména výpisy z účtu žalovaného v období před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, v nichž jsou uvedeny příjmy i výdaje žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného v soudu s požadavky kladenými na něj zákonem. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 679 Kč, pěti úkonů právní služby po 10 100 Kč (tj. 50 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, vyjádření ze dne [datum] a účasti na ústním jednání, pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovní náhrady ve výši 303 Kč, náhrady za promeškaný čas podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 046 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 81 628 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.