13 C 191/2023-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 676 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] tedy po dobu 108 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 076 Kč, když denní sazba příspěvku činí 47 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 108 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 600 Kč, a to za dvě výzvy k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění, přičemž ve výzvách byla žalovanému poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 5 676 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od [datum] do [datum]) vlastníkem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši celkem 5 076 Kč, a to dvěma výzvami ze dne [datum] a [datum], ve kterých stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá. K úhradě dlužných částek pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 5 076 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 600 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Odeslání celkem dvou výzev podle § 4 odst. 4, z.č. 168/1999 Sb. považuje soud za důvodné, protože podle § 4 odst. 6, z.č. 168/1999 Sb. dochází k prekluzi povinnosti zaplatit příspěvek a při déletrvajícím protiprávním stavu spočívajícím v nepojištění vozidla nemůže žalobkyně předvídat, jak dlouhá bude celková doba, za níž bude příspěvek uplatněn a vyčkávat s odesláním výzvy až do skončení takového období. Zákon jí zároveň nezakazuje vyzvat povinného k plnění za stavu, kdy je provozované vozidlo nadále nepojištěno. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Soud zjistil, že provozovatelem předmětného vozidla byla v posuzovaném období osoba odlišná od žalovaného, který byl jeho vlastníkem. Podle § 4 odst. 1, z.č. 168/1999 Sb., jsou vlastník a provozovatel vozidla povinni k placení příspěvku společně a nerozdílně. Podle § 1872, občanského zákoníku, je-li více dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, může věřitel požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Pokud žalobce požaduje plnění jen po žalovaném coby vlastníkovi, je to jeho právo a vstup provozovatele jako solidárního dlužníka do řízení není nutný. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.