13 C 203/2023-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 114 Kč spolu se zákonným úrokem za prodlení a dále náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] která se řídí úpravou zákona [číslo] S.b. a z.č. 89/2012 Sb. o pojištění motorového vozidla tov.zn. Peugeot 307, [registrační značka]. Doba trvání pojistného období byla sjednána na období od [datum] do [datum] Kč a pojistné bylo za toto období sjednáno ve výši 5 114 Kč. Pojistné bylo splatné do [datum]. Žalovaný neuhradil pojistné ve sjednané lhůtě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného. 3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní. 4. Soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil skutečnosti, ve které jsou v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva, v níž se žalovaný zavázal hradit pojistné za zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla podle z.č. 168/1999 Sb., a to ve výši 5 114 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalovaný neuhradil pojistné za sjednané období, přestože tato povinnost vyplývala z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou podle § 142 a o.s.ř. adresovanou mu právním zástupcem žalobkyně dne [datum]. Celková výše dlužné jistiny vyplývá z pojistné smlouvy [číslo]. Po provedení listinných důkazů tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém jejím rozsahu, a proto jí beze zbytku vyhověl. Žalobkyně prokázala existenci právního vztahu mezi účastníky řízení a tvrdila řádně prodlení žalovaného se splněním povinnosti k poskytnutí peněžitého plnění, přičemž ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by této své povinnosti dostál. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Žalobkyní uplatněný nárok na náhradu jedné paušální náhrady ve výši 100 Kč za žádost o výpis z centrální evidence exekucí neshledal soud jako důvodný a nepřiznal jej, protože nárok na paušální částku ve výši 100 Kč jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů podle § 14b odst. 5, vyhl. č. 177/1996 Sb. je spojen pouze s poskytnutými úkony právní služby a žádost o výpis z centrální evidence exekucí úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 a 2, vyhl. č. 177/1996 Sb. není.