13 C 281/2023-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 718 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaná je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] o objemu válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] tedy po dobu 294 dnů, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). S ohledem na shora uvedené je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 13 818 Kč, když denní sazba příspěvku činí 47 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno, činí 294 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 900 Kč, a to za tři výzvy k uhrazení příspěvku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění, přičemž ve výzvách byla žalované poskytnuta lhůta 60 dnů, tedy lhůta delší, než jakou zákon v ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. vyžaduje, pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula. Proto žalobkyně zaslala žalované upomínky k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaná i přes předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 14 718 Kč dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době (od [datum] do [datum]) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaného vozidla. Žalobkyně pak prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši celkem 13 818 Kč, a to třemi výzvami ze dne [datum], [datum] a [datum], ve kterých stanovila lhůtu v trvání 60 dnů, tedy lhůtu delší, než jakou jí ust. § 4 odst. 7, z.č. 168/1999 Sb. ukládá. K úhradě dlužných částek pak žalovanou opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaná měla právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, tj. že jej neprovozovala v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaná neučinila. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalované dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 13 818 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 900 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Odeslání celkem tří výzev podle § 4 odst. 4, z.č. 168/1999 Sb. považuje soud za důvodné, protože podle § 4 odst. 6, z.č. 168/1999 Sb. dochází k prekluzi povinnosti zaplatit příspěvek a při déletrvajícím protiprávním stavu spočívajícím v nepojištění vozidla nemůže žalobkyně předvídat, jak dlouhá bude celková doba, za níž bude příspěvek uplatněn a vyčkávat s odesláním výzvy až do skončení takového období. Zákon jí zároveň nezakazuje vyzvat povinného k plnění za stavu, kdy je provozované vozidlo nadále nepojištěno. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení počítaného od doby splatnosti příspěvků za jednotlivá období určená ve výzvách k jeho úhradě, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.