13 C 40/2023-81 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 761,90 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 50.000,00 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaná se zavázala splácet úvěr způsobem uvedeným ve smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Produktových podmínkách, a to s úrokem a pojištěním ve výši stanovené ve smlouvě. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet poskytnutou půjčku v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1.482,00 Kč. První splátka byla splatná dne [datum] a každá další splátka pak byla splatná vždy k 25. dni v měsíci. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalované č. [bankovní účet], přičemž žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru), když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 22,90% p.a. Žalovaná se též zavázala hradit další případné platby (zejména poplatky) dle smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně ji písemně upozornil, aby tento stav napravila. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalované ze smlouvy, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalované s účinností ke dni [datum] zesplatnil dle ustanovení 7.1 a 2 Produktových podmínek a vzniklo mu tak vzniklo oprávnění požadovat po žalované okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Zároveň uplatnil své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum], ve kterém byla rovněž vyzvána k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněna na možnost vymáhání dané pohledávky. Dne [datum] byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum] postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení, tedy k [datum], celkem 49.665,30 Kč. Ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně žádá rovněž úhradu úroku z úvěru ve výši 22,90% p.a. z dlužné jistiny úvěru 40.655,42 Kč od [datum] do zaplacení. V souladu se smlouvou žalobkyně dále žádá zaplacení úroků z prodlení 8,50% p.a. z částky úvěru 46.761,90 Kč, sestávají z dlužné jistiny úvěru ve výši 40.655,42 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 6.106,48 Kč, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 sb., a to od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci odeslanou doporučeně dne [datum]. Odeslaná výzva se však žalobkyni vrátila z důvodu jejího nevyzvednutí ze strany žalované. Žalobkyně tak byla nucena se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. 2. Žalovaná se k v žalobě nevyjádřila, přičemž byly žalované v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalované. 3. Soud nařídil ve věci ústní jednání, během kterého byly provedeny důkazy listinami předloženými žalobkyní. Z těchto listin má soud za prokázaná tvrzení žalobkyně uvedená v podané žalobě v plném rozsahu, přičemž žalovaná, v řízení zcela pasivní, netvrdila žádné skutečnosti, které by existenci nároku vyvracely. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 22,90 %. Z přehledu platební bilance pak bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaná půjčku částečně hradila a bylo rovněž prokázáno, že se dostala do prodlení s úhradou půjčky již dne [datum]. Doplněním žaloby ze dne [datum] žalobkyně dotvrdila rozhodné skutečnosti týkající se výpočtu příslušenství dluhu a smluvní pokuty za porušení povinností žalované vyplývající ze smlouvy o zápůjčce. Bylo také prokázáno, že došlo k zesplatnění celé půjčky v důsledku porušení smluvních podmínek žalovanou. 4. Soud zkoumal z úřední povinnosti v souladu s § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tato povinnost poskytovatele úvěru byla splněna, což vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a jeho příloh, který byl žalobkyní soudu předložen a k důkazu proveden. Úrok z poskytnutého úvěru ve výši 22,90 % ročně byl mezi smluvními stranami ujednán platně a určitě a soud jej nepovažuje za úrok nepřiměřený. 5. Soud konečně zkoumal, zda žalobkyní požadovaný úrok z jistiny zápůjčky ve výši 22,90% ročně není v rozporu s § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb., který ve znění účinném ke dni vyhlášení rozsudku stanoví, že stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Tato aktuální právní úprava však na posuzovanou věc nedopadá, protože je účinná od [datum]. Podle přechodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., konkrétně § 168 odst. 1 platí, že dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. Podle důvodové zprávy k novele zákona č. 257/2016 Sb., zákonu č. 186/2020 Sb. se ustanovení o prodlení spotřebitele použijí i na vymáhání dluhu ze stávajících smluv o spotřebitelském úvěru, pokud k prodlení spotřebitele došlo po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Námitka legitimního očekávání věřitele není v takovém případě na místě, neboť omezení se netýká ceny řádného plnění, ale sankcí. Pokud by věřitel do svého obchodního plánu zahrnoval sankce z prodlení dlužníka, dával by tím jednoznačně najevo, že nepočítal s řádným splácením spotřebitelského úvěru, nýbrž se z jeho strany jednalo o predátorské úvěrování s cílem dosáhnout zisku z prodlení spotřebitele a nebyla dodržena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Pokud prodlení spotřebitele trvá z minulosti, tento zákon se nepoužije, i když dochází k prodlení spotřebitele při placení jednotlivých pravidelných splátek dluhu. Nepravá retroaktivita dále nastává, jak zdůrazňuje důvodová zpráva, pouze v případě, že se spotřebitel dostal do prodlení s plněním povinností až po účinnosti zákona. Pokud se spotřebitel ocitl v prodlení již před účinností zákona a toto prodlení trvá, retroaktivní ustanovení se neuplatní. Nemůže se totiž uplatnit hypotéza normy: spotřebitel již v prodlení je. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou byť jedné splátky úvěru již dne [datum], nelze na projednávanou věc limity stanovené § 122 odst. 4, z.č. 257/2016 Sb. aplikovat. 6. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni a o postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaná reálně o postoupení pohledávky dozvěděla, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 7. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v celém jejím rozsahu. Ve výroku rozsudku soud přičetl k jistině dluhu ve výši 46 761,90 Kč část úrokového příslušenství, která byla v žalobním petitu vyčíslena konkrétní částkou. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení