14 C 127/2023-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 107 115,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] (dále také jen jako„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 8. 11. 2010 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 50 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků banky. Úvěr byl veden na účtu žalovaného č. [bankovní účet]. V době uzavření smlouvy banka náležitě posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dostupných informací získaných jak z databází, tak i od žalovaného. Žalovaný se zavázal platit úrok 18 % ročně, který byls platný měsíčně vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce společně s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou včetně poplatku za vedení účtu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Následně však porušil smluvní ujednání, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ve stanovené lhůtě dle produktových podmínek banky. Tím vznikl na účtu žalovaného nepovolený debetní zůstatek, pročež banka žalovaného vyzvala výzvou ze dne 30. 6. 2020 k jeho úhradě pod sankcí zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepovolený debetní zůstatek v této lhůtě neuhradil, přistoupila banka k zesplatnění úvěru ke dni 7. 7. 2020 a současně odstoupila od smlouvy. Ke dni zesplatnění byl dluh vůči bance vyčíslen částkou 107 115,92 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 mezi žalobkyní a bankou došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce, přičemž o této skutečnosti byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 28. 12. 2021. Žalobkyně uplatnila žalobou též nárok na úrok z úvěru ve výši 10 % ročně jdoucí od dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od 8. 7. 2020) a na zákonný úrok z prodlení jdoucí teprve od 1. 11. 2020, když zohlednila v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, v rámci kterého platí zákaz sankcí vztahující se k prodlení s plněním povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný neuhradil dluh ani zčásti, a to ani poté, co byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, neboť žalobkyně v s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 8. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o běžném účtu č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodí podmínky a sazebník banky. Dne 3. 11. 2014 žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu č. [anonymizováno] [bankovní účet], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše 50 000 Kč na shora specifikovaném běžném účtu žalovaného. Úroková sazba činila 18 % ročně, RPSN činila 19,4 %. V článku VIII této smlouvy odstavci 2 vzal žalovaný na vědomí, že závažným porušením této smlouvy se rozumí též přečerpání prostředků na účtu. Z jednotlivých výpisů z účtu z měsíce listopad 2019, prosinec 2019 a leden 2020 je zřejmé, že žalovaný se dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Výzvou ze dne 15. 5. 2020 byl žalovaný bankou vyzván k neprodlené úhradě nepovoleného debetního zůstatku, a to nejpozději do 29. 6. 2020 pod sankcí okamžitého zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 30. 6. 2020 oznámila banka žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 7. 7. 2020 a zároveň odstoupila od smlouvy o vedení účtu v souladu s obchodními podmínkami banky. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za zjištěnou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 17. 12. 2021. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván, aby dluh uhradil nejpozději do 31. 12. 2022. 5. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro něj z jednotlivých smluvních ujednání a smluvních podmínek porušil, neboť opakovaně přečerpal poskytnutý úvěrový rámec a k výzvě banky nepovolený debetní zůstatek včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a úvěr zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovaným platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1880 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutý úvěr, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků, které byly ve smlouvě sjednány. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i ohledně úroku z prodlení z této částky dle § 1970 občanského zákoníku Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a náleží jí proto vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 285 Kč, čtyř úkonů právní služby po 5 420 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, vyjádření ze dne 1. 6. 2023, tomu odpovídajících čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. počítané z odměny zástupce žalobkyně a paušálních náhrad. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 31 969,80 Kč. I v tomto případě byla lhůtě k plnění určena dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.