14 C 170/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 486,30 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] dne 18. 4. 2018, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající pro něj z této úvěrové smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru, čímž dle bodu 6.3 úvěrové smlouvy vzniká [ulice] jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny úvěru a všech dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění, tj. v daném případě částka 55 846,19 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dne 7. 11. 2018. Žalovaný se zavázal též k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny dle článku 6.5 smlouvy až do zaplacení, přičemž souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Platební rozkazem vydaným Okresním soudem v Českém Krumlově č.j. 9 C 213/2019-56 ze dne 29. 7.2019 bylo vyhověno žalobkyni co do povinnost žalovaného uhradit smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5 smlouvy, tj. částky 998 Kč a 13 515,70 Kč, jež představovala smluvní pokutu vyčíslenou z nové jistiny úvěru 55 846,19 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do 8. 7. 2019. Toto prodlení žalovaného trvalo i po datu 8. 7. 2019, pročež žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty od 9. 7. 2019 do 10. 6. 2022 ve výši 0,1 % denně z částky 55 846,19 Kč, tj. celkem 10 486,30 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v dané věci za zjištěné, že strany měly v úmyslu uzavřít dne 18. 4. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Z uvedené úvěrové smlouvy soud zjistil smluvní ujednání tak, jak je žalobkyně popsala v podané žalobě a jak jsou uvedena výše. Žalovaný se zavázal mimo poskytnuté peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 261 Kč, a zavázal se vrátit žalobkyni též úrok, přičemž úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení úvěru v sazbě 146,25 % ročně. RPSN činila 146,25 %. V případě prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta v článku 6.5 smlouvy, která činila 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. Novou jistinou úvěru se pak ve smyslu článku 6.4 téže smlouvy rozuměla částka sestávající z celé dosud neplacené jistiny s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 7. 11. 2018, z něhož soud zjistil, že k tomuto dni činila dlužná částka po zesplatnění úvěru 57 244 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 10. 6. 2022, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 10 486,30 Kč nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti, byť se v daném případě žalobkyně domáhala toliko zaplacení smluvní pokuty z této úvěrové smlouvy, zabýval platností samotné smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] z 18. 4. 2018 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, to jest v ujednání o úroku, který činil 146,25 % ročně z částky poskytnutého úvěru. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V dubnu 2018, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 10,4% ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 146,25 % ročně, což je téměř pětinásobek úrokové sazby, která by ještě byla akceptovatelná v souladu se závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalovanému vzniknout žádná jiná povinnost, než vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (50 000 Kč). Vzhledem k tomu, že v tomto řízení byla žalobou uplatněna toliko povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, soud žalobu v celém rozsahu zamítl s přihlédnutím k výše popsaným okolnostem. 5. Žalovaný byl v tomto řízení úspěšný a měl by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.