14 C 215/2019 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou tomuto soudu dne 3. 6. 2019 se původní žalobkyně ([právnická osoba] [právnická osoba]) domáhala po žalované zaplacení částky 764 187 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje neoprávněně získaný prospěch odpovídající dani z přidané hodnoty z uskutečněné koupě mezi stranami. Uvedla, že dne 24. 11. 2017 žalobkyně uzavřela se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byla nebytová jednotka [číslo] s příslušenstvím, pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše zapsané v [katastrální uzemí]. Žalobkyně uhradila za tyto nemovitosti kupní cenu ve výši 4 402 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), z čehož DPH činila 764 187 Kč. Žalovaná obdržela celou kupní cenu včetně DPH a žalobkyně proto předpokládala, že to bude žalovaná, kdo z této kupní ceny odvede DPH příslušnému finančnímu úřadu. Posléze se žalobkyně dozvěděla z platebního výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 10. 4. 2018, že žalovaná [příjmení] neodvedla, přičemž z odůvodnění platebního výměru vyplývá, že DPH z tohoto plnění by měla odvést naopak žalobkyně. Žalobkyně se však domnívá, že žalované náleží kupní cena bez DPH, a DPH, kterou žalovaná obdržela, by měla být buď odvedena finančnímu úřadu, anebo by měla být vrácena žalobkyni, neboť částkou odpovídající DPH získala žalovaná majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala k zaplacení této částky, včetně výzvy před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok neuznala, a to ani částečně. Žalovaná potvrdila, že došlo k uzavření kupní smlouvy ke shora uvedeným nemovitým věcem a že konečná cena, včetně případné DPH, byla sjednána na částku 4 402 000 Kč. Na svou obranu uvedla, že kupní cena ve výši 4 402 000 Kč byla ve smlouvě sjednána jako cena konečná a z důvodu nejistoty ohledně zatížení předmětu převodu v podobě DPH byla na ochranu žalované formulována kupní cena jako cena konečně včetně DPH. Toto ujednání zároveň sloužilo k ochraně žalobkyně, aby bylo zřejmé, že ke kupní ceně již nebude nic připočítáváno, i pokud by žalované vznikla povinnost k úhradě DPH. Žalovaná současně uvedla, že tuto podobu určení kupní ceny používá standardně ve všech kupních smlouvách, a to z důvodu, že ne vždy je předem zřejmé, zda předmět kupní smlouvy (nemovitá věc) bude předmětem osvobozeným od daňové povinnosti či nikoliv a nelze toto vždy jednoznačně dopředu určit. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením, že DPH z kupní ceny měla činit 764 187 Kč, neboť v daném případě byl prodej nemovitostí osvobozen od daně. Žalované proto ani nevznikla povinnost k úhradě DPH. Pakliže by žalovaná zaplatila finančnímu úřadu daň z tohoto plnění, správce daně by tuto platbu vrátil jako bezdůvodné plnění. Žalovaná současně uvedla, že poskytla na základě výzvy součinnost Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, daňový poradce žalované zaslal dne 27. 2. 2018 informace a podklady k dané transakci a sdělil správci daně, že prodej předmětné nemovitosti byl osvobozen ve smyslu § 56 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen„ ZDPH“) od DPH s ohledem na skutečnost, že k prodeji došlo po datu 26. 10. 2017, kdy již byl prodej osvobozen od DPH pro uplynutí zákonem stanovené lhůty. Žalovaná dále sdělila, že v daném případě nebylo postupováno dle § 56 odst. 5 zákona o DPH. Žalobkyně v daném případě vystupuje vůči správci daně jakožto poplatník a plátce DPH, která si nárokuje její odpočet. Dle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povinnost oprávněnost nároku prokázat správci daně, což také žalovaná učinila. Bylo tedy na žalobkyni, aby si před realizací obchodu zjistila všechny podmínky, za nichž jí může být daň eventuálně finančním úřadem vrácena. Nelze tuto odpovědnost přenášet na žalovanou jako dodavatele, neboť bylo na žalobkyni, aby prokázala správci daně, že jí přísluší nárok na odpočet a vrácení DPH. Nárok na odpočet a vrácení DPH navíc není nijak vázán na skutečnost, zda žalovaná jako dodavatel daň uhradí či nikoliv. Žalované tedy fakticky ani nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, neboť žalobkyni by nárok mohl vzniknout pouze ve vztahu ke správci daně. Žalovaná proto namítla nedostatek pasivní legitimace v daném sporu, kdy žalovaným subjektem by mohl být toliko finanční úřad, který odmítl uznat nárok na odpočet či vrácení DPH žalobkyni. Žalované nevznikla povinnost uhradit DPH z předmětné transakce, jelikož předmět převodu byl osvobozen od DPN podle § 56 odst. 3 ZDPH a současně nebyl uplatněn postup dle § 56 odst. 5 ZDPH. Tento postup byl přitom finančním úřadem akceptován, neboť finanční úřad žalované daň nedoměřil. V daném případě nešlo o zdanitelné plnění, proto si žalovaná částku DPH nepřipočetla, a proto ani nemohlo dojít k odpočtu DPH pro žalobkyni. Žalovaná dále namítla, že předžalobní výzva jí nebyla doručena a o uplatnění nároku se žalovaná dozvěděla až z podané žaloby. 3. Žalobkyně v reakci na obranu žalované u jednání soudu dne 7. 11. 2019 upřesnila žalobní argumentaci tak, že žalovaná se brání tím, že s odkazem na ust. § 56 odst. 3 zákona o DPH je dodání nemovitosti osvobozeno od DPH po pěti letech, tento postup ovšem platí, pokud není mezi stranami ujednáno něco jiného, tedy že platba ceny je včetně DPH. Žalobkyně v tomto směru poukázala na znění článku IV. smlouvy, kde je uvedeno, že cena je sjednána včetně DPH, což představuje ono jiné ujednání předpokládané zákonem o DPH a které se odchyluje od § 56 odst. 3 tohoto zákona. Žalovaná tedy měla na základě tohoto ujednání vystavit fakturu na částku 4 402 000 Kč včetně DPH, v této faktuře rozepsat cenu bez DPH a částku odpovídající DPH. Na to pak mělo navazovat odvedení daně žalovanou a žalobkyně by bývala mohla uplatnit odpočet DPH. Takovýto postup by byl postupem správným, který žalobkyně předpokládala, a proto si uplatnila nárok na odpočet DPH, kdy tento nárok započetla na vlastní daňové povinnosti. V důsledku postupu žalované však finanční úřad nárok žalobkyně na odpočet DPH neuznal a částku odpočtu jí doměřil, v důsledku čehož žalobkyně takto doměřenou daň postupně splácí. Finanční úřad poukázal na to, že by mezi stranami muselo dojít k dohod a uvedl, že strany se na této otázce neshodly, pročež finanční úřad učinil na základě této neshody svůj vlastní závěr, což ale neznamená, že dohoda mezi stranami učiněna nebyla. Žalobkyně vyzdvihla jako nutnost vyřešit v rámci předběžné otázky, zda mezi stranami byla či nebyla uzavřena dohoda o tom, že se daň v daném případě uplatní. Podstata sporu dle žalobkyně spočívala ve výkladu cenového ujednání ve smlouvě v článku IV. smlouvy, přičemž žalobkyně se s ohledem na stanovisko svého daňového poradce domnívá, že je-li ve smlouvě ujednána cena„ včetně DPH“, znamená to, že faktura má mít rozpis DPH a ceny bez DPH, a pouze pokud by ve smlouvě byla cena ujednána„ bez DPH“, pak by to znamenalo, že cena DPH neobsahuje. [příjmení] ujednání o ceně„ včetně DPH“ pak představuje právě ono jiné ujednání o dani dle ust. § 56 odst. 5 zákona o DPH (v tehdy platném znění). 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 24. 11. 2017 si strany písemně ujednaly smlouvu o koupi nemovité věci, a to nemovitých věcí specifikovaných shora, za kupní cenu, která je v článku IV. odst. 1 smlouvy sjednána v částce„ celkem 4 402 000 Kč včetně DPH“. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že kupní cena ve výši 4 402 000 Kč byla bezhotovostně poukázána na jistotní účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [bankovní účet] v souladu s podmínkami článku IV. odst. 3. smlouvy. Dne 9. 12. 2017 žalovaná vystavila žalobkyni fakturu – daňový doklad [číslo] jíž vyúčtovala dodání shora uvedených nemovitých věcí v částce 4 402 000 Kč, přičemž DPH byla vyčíslena v nulové výši. Z emailu odeslaného dne 11. 1. 2018 informoval advokát, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], žalobkyni, že podle výpisu z katastru nemovitostí došlo k převodu dle kupní smlouvy a jsou tak splněny podmínky pro provedení výplaty kupní ceny z úschovy na účet prodávajícího (žalované), k čemuž dojde 12. 1. 2018. Dopisem ze dne 27. 2. 2018 daňový poradce žalované poskytl Finančnímu úřadu pro [územní celek], územnímu pracovišti pro [část Prahy] k obchodní transakci s žalobkyní, kdy předložil kolaudační rozhodnutí, smlouvu o koupi nemovité věci a fakturu, a uvedl, že prodaná nebytová jednotka se nachází v obytném domě s podnikáním, jehož užívání bylo povoleno kolaudačním souhlasem, který nabyl právní moci 26. 10. 2012. Ke dni 26. 10. 2017 tak byla splněna podmínka ve smyslu § 56 odst. 3 ZDPH a prodej po tomto datu je již od DPH osvobozen, přičemž žalovaná se nerozhodla pro postup dle § 56 odst. 5 zákona o DPH, mimo jiné i z důvodu, že k němu nebyl vysloven souhlas příjemcem. Z platebního výměru vydaného dne 13. 3. 2018 pod č. j. 1706881/18/2005-62563-111185, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2018, soud zjistil, že Finanční úřad pro [územní celek], Územní pracov