14 C 216/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému [číslo] povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 550 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný [číslo] použil ve dnech 15. 9. 2020, 29. 8. 2021 a 2. 12. 2021 vozidlo MHD a na výzvu se neprokázal kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Žalovaný [číslo] následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a též přirážku k jízdnému, kterou mu žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. 2. Žalovaný [číslo] se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 8. 2022 pod č. j. 14 C 216/2022-30 soud připustil, aby na straně žalovaného [číslo] přistoupil do řízení jako další účastník otec žalovaného [číslo] pan [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 2. 2023. 4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 26. 4. 2023. K tomuto jednání se žalovaný [číslo] nedostavil, svoji neúčast neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného [číslo]. 5. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole má soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný cestoval v [obec] dne 15. 9. 2020 v 15:11 hodin trolejbusovou linkou [číslo] vozem [číslo] byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani [anonymizováno] kartou, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 10 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaný cestoval dne 29. 8. 2021 v 17:22 hodin tramvajovou linkou [číslo] vozem [číslo] byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani [anonymizováno] kartou, na místě nezaplatil jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaný cestoval dne 2. 11. 2021 v 14:59 hodin trolejbusovou linkou [číslo] vozem [číslo] byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani Plzeňskou [anonymizováno], na místě nezaplatil jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 6. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 7. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Dle Ceníku navazujícího na článek 4 přepravních podmínek [právnická osoba], za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč. 9. Dle Ceníku navazujícího na článek 4 přepravních podmínek [právnická osoba], nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou [anonymizována dvě slova] na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 15 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. 10. Dle Ceníku navazujícího na článek 4 přepravních podmínek [právnická osoba], nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou [anonymizována dvě slova] na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 15 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. 11. Dle Ceníku navazujícího na článek 4 přepravních podmínek [právnická osoba], za nedodržení povinností vycházejících z aktuální epidemiologické situace, je cestující povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 12. Podle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. 13. Pokud jde o žalovanou částku 50 Kč odpovídající součtu nezaplaceného jízdného, má soud za to, že žalovaný č. 1 s ohledem na svůj věk, kdy použil prostředek veřejné hromadné dopravy ve věku 16 let, resp. 17 let byl natolik rozumově vyspělý, že měl vědět, že je použije-li k přepravě veřejný hromadný prostředek, má povinnost zakoupit si jízdenku. Jeho rozumové schopnosti s ohledem na věk v době spáchání přestupků, byly dostatečně vyvinuté tak, aby byl schopen si tuto povinnost uvědomit, pročež mu soud i uložil povinnost k zaplacení této částky výrokem I. rozsudku včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. V případě nezaplacených přirážek k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč soud odpovědnost za zaplacení přirážky k jízdnému přenesl ve smyslu ustanovení § 858 občanského zákoníku, ve světle nálezu Ústavního soudu č. I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, na zákonného zástupce žalovaného č. 1, tj. na žalovaného č. 2, neboť jsou to právě rodiče, kteří by měli v rámci své rodičovské zodpovědnosti vést dítě k plnění a dbát na plnění jeho povinností a za jejich neplnění pak nesou vlastní odpovědnost. Zároveň soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu nezatížil žalovaného č. 1, který v době uskutečnění zmíněných jízd načerno, byl ještě nezletilý, potenciálním rizikem exekuce pro případ, že by žalovaná částka 4 500 Kč odpovídající přirážkám k jízdnému nebyla uhrazena. 14. Žalovaný č. 1 tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb. zaplatit cenu jízdného, a dále mu vedle povinnosti zaplatit cenu jízdného vznikla též povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši á 1 500 Kč. Povinnost zaplatit přirážku k jízdnému přešla ve smyslu ust. § 858 občanského zákoníku na zákonného zástupce žalovaného č. 1, tj. otce žalovaného, který přistoupil do řízení jako žalovaný č. 2. Jelikož žalovaní tyto povinnosti nesplnili, dostali se do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku - žalovaný č. 1 s plněním ve vztahu k částce odpovídající jízdnému a žalovaný č. 2 ve vztahu k zaplacení přirážek k jízdnému. Soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobě vůči žalovanému č. 1 vyhověl co do zaplacení jízdného ve výši 50 Kč s příslušenstvím, a současně zamítl vůči žalovanému č. 1 požadavek na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 4 500 Kč včetně příslušenství. Žalovanému č. 2 z titulu jeho rodičovské odpovědnosti naopak uložil povinnost k zaplacení částky 4 500 Kč, tj. v tomto směru žalobě výrokem II. rozsudku ve vztahu k žalovanému č. 2 v rozsahu přirážky k jízdnému včetně příslušenství vyhověl a co do jízdného 50 Kč včetně příslušenství žalobu vůči němu zamítl. Jde-li o lhůty k plnění, žalovanému č. 1 byla uložena obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to s přihlédnutím k nepatrné výši dluhu, který je povinen žalobkyni zaplatit. Žalovanému č. 2 bylo umožněno splnit povinnost dle výroku II. ve splátkách po 1 000 Kč dle § 160 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný č. 2 o tuto možnost požádal a žalobkyně s jeho návrhem souhlasila. 15. Výrok V. vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve vztahu k žalovanému č. 1 byla žalobkyně neúspěšná a je to žalovaný č. 1, kterému by tak svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, nicméně z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému č. 1 nějaké náklady v tomto řízení vznikly, pročež soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku. 16. Výrok VI. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř ve spojení