14 C 330/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala původně zaplacení částky 36 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 8. 2020 do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnila následovně. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], část [územní celek], nacházející se na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], v [katastrální uzemí] a obci [obec], každému z nich přitom náleží ideální 1/2 ve vztahu k celku výše uvedených nemovitostí. Ke dni 11. 7. 2015 nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, nicméně v důsledku marně uplynuvší lhůty pro vypořádání společného jmění došlo k zákonné fikci vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů, pročež uvedené nemovitosti jsou stále evidovány v katastru nemovitostí v režimu společného jmění manželů. Žalobou uplatněná částka je součtem žalovaným účtovaných částek 5 000 Kč měsíčně v období od srpna 2017 do prosince 2019, tj. za celkem 29 měsíců, přičemž žalovaný uváděl částku 5 000 Kč v pravidelných měsíčních vyúčtováních ohledně společných nemovitostí jako položku„ režijní náklady“, ač žalobkyně nikdy nedala souhlas k inkasu takové částky. Teprve od okamžiku, kdy žalobkyně začala danou věc razantněji řešit, se uvedená položka přestala ve vyúčtováních žalovaného objevovat. Žalobkyně uvedla, že částku 5 000 Kč žalovaný specifikoval jako náklady vynaložené na obecný servis a péči o ubytovnu (nemovitost), avšak na chodu ubytovny se podílí oba účastníci. Žalobkyně obstarává drobné úpravy, nakupuje věci potřebné pro chod ubytovny, jako například ložní prádlo, drogerii a úklidové prostředky, nábytek, matrace a další položky. Žalobkyně proto nárokuje po žalovaném polovinu účtované částky, což za období 29 měsíců činí 36 250 Kč. K úhradě této částky byl žalovaný vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to dopisem ze dne 23. 7. 2020, a byla mu poskytnuta lhůta k zaplacení nejpozději do 3. 8. 2020. Žalovaný však dluh nezaplatil ani zčásti. 2. Podáním ze dne 31. 5. 2021 žalobkyně rozšířila žalobu o částku 23 750 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 8. 2020 do zaplacení. Změnu žaloby odůvodnila tím, že v žalobě provedla početní chybu, neboť hodlala nárokovat částku 2 500 Kč za 29 měsíců, což je celkem 72 500 Kč, nikoliv pouze 36 250 Kč. Z tohoto důvodu rozšířila žalobu o částku rozdílu 1 250 Kč měsíčně za nepromlčené období od června 2018 do prosince 2019, tj. za celkem 19 měsíců po 1 250 Kč. Při jednání dne 3. 6. 2021 byla změna žaloby připuštěna. 3. Žalovaný v rámci své obrany navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že na částce odpovídající režijním nákladům spojeným s provozem ubytovny se účastníci v minulosti dohodli, žalovaný se o ubytovnu stará a částku 5 000 Kč uvádí ve vyúčtování po celou dobu od okamžiku, kdy spolu účastníci přestali žít jako manželé. [příjmení] přitom není nepřiměřená a je v ní zahrnut mimo obecný servis a péče o ubytovnu také jednání s ubytovanými, administrativa apod. Uvedená položka byla žalovaným účtována dlouhodobě, nejen za žalované období. Žalobkyně s touto částkou vždy souhlasila, resp. nikdy ji nerozporovala. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že účastníci řízení byli ke dni 17. 7. 2020 vedeni jako vlastníci v režimu společného jmění manželů ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí] o výměře 533 m², jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům. Nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 4. 4. 2007 s právními účinky vkladu ke dni 17. 4. 2007. 5. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 12. 2011, č. j. 19 C 391/2011-17, který nabyl právní moci 14. 2. 2012, bylo společné jmění manželů, účastníků tohoto řízení, kteří uzavřeli manželství 24. 10. 1998 v [anonymizována dvě slova], zúženo až na věci, tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, č. j. 18 C 31/2015-56, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2015, bylo manželství účastníků řízení, uzavřené dne 24. 10. 1998 před Obecním úřadem v Povážské Bystrici, rozvedeno. 6. Mezi účastníky byla nesporná skutečnost, že předmětná nemovitá věc byla nabyta za trvání manželství a tvořila tak součást společného jmění manželů ve smyslu ust. § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Společné jmění manželů bylo shora uvedeným rozsudkem zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, a to ke dni 14. 2. 2012, kdy tento rozsudek nabyl právní moci. Od tohoto data začala manželům běžet zákonná tříletá lhůta pro vypořádání společného jmění dle ust. § 150 odst. 4 obč. zák. Tato lhůta marně uplynula dnem 14. 2. 2015. Mezi účastníky bylo nesporné, že v této tříleté lhůtě nebylo učiněno vypořádání společného jmění. Podle § 150 odst. 4 obč. zák. ve spojení s ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) proto v žalovaném období platila ohledně předmětné nemovitosti fikce vypořádání tak, že nemovitá věc se nacházela v režimu podílového spoluvlastnictví účastníků, z nichž každému náležel podíl o velikosti jedné ideální poloviny ve vztahu k celku. Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků bylo předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 146/2017, řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 9. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 14 Co 61/2021-392 ke dni 30. 8. 2021. 7. Z jednotlivých písemných vyúčtování hospodaření se společnou věcí, a to za měsíce květen 2017 až srpen 2018 a dále za měsíce říjen 2018 až prosinec 2019, která vyhotovil žalovaný, a žalobkyně je předložila k důkazu, soud zjistil, že v každém měsíčním vyúčtování jsou v rámci výdajových položek účtovány„ režijní náklady“ v částce 5 000 Kč. Písemné vyúčtování za měsíc září 2018 žalobkyně nepředložila, přičemž jeho absenci vysvětlila tím, že žalovaný jí vyúčtování za tento měsíc nikdy nepředložil. Byť písemné vyúčtování za tento měsíc soudu nebylo doloženo, mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný si paušální částku 5 000 Kč účtoval pravidelně, pročež nebylo sporu ani o tom, že tuto částku vykázal ve vyúčtování i za září 2018. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 7. 2020, který byl podle dodejky doručen žalovanému 30. 7. 2020, Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 90 000 Kč představující polovinu částky režijních nákladů za tři roky zpětně (tj. za celkem 36 měsíců po 2 500 Kč měsíčně), a to dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 7. 2020, jenž byl dle dodejky doručen žalovanému dne 30. 7. 2020. V tomto dopise žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 3. 8. 2020. Zástupkyně žalovaného následně reagovala na tuto výzvu sdělením ze dne 3. 8. 2020, že položka 5 000 Kč byla žalovaným účtována pravidelně, žalobkyně s jejím účtováním souhlasila, resp. ji nikdy nerozporovala, pročež žalovaný nárok žalobkyně na zaplacení této částky odmítá. 8. Žalobkyně dále předložila soudu emailovou komunikaci, která mezi stranami proběhla ohledně sporné otázky. Emailem ze dne 3. 11. 2016 žalobkyně sdělovala žalovanému, že si prošla vyúčtování a táže se ho, za co jsou režijní náklady 5 000 Kč a zda se na něčem takovém dohodli. V e-mailu ze dne 26. 3. 2017 žalobkyně informovala žalovaného, že zásadně nesouhlasí s tím, aby si účtoval 5 000 Kč za tu„ svoji rádoby správu“, a že vlastně ani neví, za co si tuto částku účtuje, což mu řekla už při prvním vyúčtování, kde ji uvedl. K tomuto e-mailu žalovaný namítal, že zmíněná stať v e-mailové zprávě původně nebyla obsažena, přičemž žalovaný k tomuto tvrzení dokládal e-maily, jež mu byly doručeny. Na to žalobkyně předložila ve svém mobilním telefonu k nahlédnutí e-mailovou schránku, ve které probíhala uvedená komunikace, a bylo zjištěno, že e-maily, které žalovaný předkládal, byly toliko odpovědí na předchozí zprávy, přičemž obsah uvedené předchozí zprávy se zcela shoduje s verzí, kterou žalobkyně předložila soudu v tištěné podobě. Žádný„ jiný“ obsah zprávy soud nezjistil, žalovaný uvedenou zprávu evidentně pouze zamlčel. V e-mailu ze dne 2. 4. 2017 žalobkyně sdělila žalovanému, že opětovně rozhodně nesouhlasí s tím, aby si účtoval 5 000 Kč měsíčně za správu. V e-mailu ze dne 8. 5. 2017 žalobkyně opětovně upozorňovala žalovaného, že nesouhlasí s tím, aby si svévolně účtoval za správu 5 000 Kč měsíčně, některé měsíce dokonce 10 000 Kč. 9. Žalovaný v řízení setrval na svém tvrzení, že na účtování částky režijních nákladů se strany dohodly. Jako důkaz k tomu nabídl svou účastnickou výpověď, v rámci které uvedl, že k této dohodě o částce 5 000 Kč měsíčně dospěli tak, že žalobkyně mu oznámila, že za úklid si bude účtovat 4 000 Kč, na což žalovaný reagoval tím, že správu nemovitosti také nebude dělat zadarmo. Tímto způsobem se na tom dohodli. K ústní dohodě mezi nimi došlo někdy v letech 2015 nebo 2016 Částku za úklid si žalobkyně začala účt