14 C 64/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 010,65 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] dne 2. 11. 2018, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající pro něj z této úvěrové smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru, čímž dle bodu 6.3 úvěrové smlouvy vzniká [ulice] jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny úvěru a všech dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění, tj. v daném případě částka 56 947,54 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dne 24. 7. 2019. Žalovaný se zavázal též k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny dle článku 6.5 smlouvy až do zaplacení, přičemž souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem vydaným Obvodním soudem pro Prahu 1 č.j. 25 C 177/2020-70 ze dne 3. 11. 2021 bylo vyhověno žalobkyni co do povinnosti žalovaného uhradit smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5 smlouvy, tj. částky 998 Kč a 10 991,35 Kč, jež představovala smluvní pokutu vyčíslenou z nové jistiny úvěru 56 947,54 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do 3. 2. 2020. Toto prodlení žalovaného trvalo i po datu 3. 2. 2020, pročež žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty od 4. 2. 2020 do 20. 10. 2022 ve výši žalované částky, když celkovou výši smluvní pokuty za uvedené období od 4. 2. 2020 do 20. 10. 2022 upravila v souladu s limity zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v dané věci za zjištěné, že strany měly v úmyslu uzavřít dne 2. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Z uvedené úvěrové smlouvy soud zjistil smluvní ujednání tak, jak je žalobkyně popsala v podané žalobě a jak jsou uvedena výše. Žalovaný se zavázal mimo poskytnuté peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč, a zavázal se vrátit žalobkyni též úrok, přičemž úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení úvěru v sazbě 83,86 % ročně. RPSN činila 83,86 %. V případě prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta v článku 6.5 smlouvy, která činila 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. [příjmení] jistinou úvěru se pak ve smyslu článku 6.4 téže smlouvy rozuměla částka sestávající z celé dosud neplacené jistiny s veškerými dosud nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru přirostlými ke dni zesplatnění úvěru. Žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 24. 7. 2019, z něhož soud zjistil, že k tomuto dni činila dlužná částka po zesplatnění úvěru 58 345 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 20. 10. 2022, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení částky 13 010,65 Kč nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti, byť se v daném případě žalobkyně domáhala toliko zaplacení smluvní pokuty z této úvěrové smlouvy, zabýval platností samotné smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] z 2. 11. 2018 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, to jest v ujednání o úroku, který činil 83,86 % ročně z částky poskytnutého úvěru. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V listopadu 2018, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 10,05% ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 83,86 % ročně, což je téměř trojnásobek úrokové sazby, která by ještě byla akceptovatelná v souladu se závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalovanému vzniknout žádná jiná povinnost, než vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (50 000 Kč). Vzhledem k tomu, že v tomto řízení byla žalobou uplatněna toliko povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu, soud žalobu v celém rozsahu zamítl s přihlédnutím k výše popsaným okolnostem. 5. Žalovaný byl v tomto řízení úspěšný a měl by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.