17 C 106/2023-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 23 361 Kč, smluvní pokutou 8 501 Kč a s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I., resp. výroku II. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr 18 000 Kč, která se žalovaná zavázala splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 95,95 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 476 Kč. Žalovaná přestala úvěr splácet a zaplatila pouze celkem 1 476 Kč. Žalobci tak vzniklo v souladu s článkem 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč za prodlení s úhradou téže splátky. Žalobce požaduje po žalované zaplacení částky 22 262,29 Kč, což odpovídá dlužné nové jistině, dále požaduje zaplatit smluvní pokutu 499 Kč a náklady spojené s prodlením žalované ve výši 600 Kč v souladu s článkem 6.2 smlouvy, smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny kapitalizovanou v částce 8 501 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná dne [datum] podepsala návrh na uzavření smlouvy o úvěru (č. l. 17a a násl.), který byl dne [datum] žalobcem schválen (č. l. 15a) a žalované byl dne [datum] vyplacen ve výši 18 000 Kč (č. l. 13). Strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, žalovaná ve lhůtě 48 měsíců zaplatí na úvěr celkem 70 848 Kč ve 48 splátkách po 1 476 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 151,7 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky byla povinna žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. V případě prodlení s úhradou zesplatněného úvěru byla žalovaná povinna platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, která měla být tvořena dosud nesplacenou jistinou a dosud nesplacenými úroky. Strany se dohodly i na paušální náhradě nákladů spojených s prodlením klienta v částce 600 Kč za prodlení s každou splátkou. Podle karty klienta žalovaná uhradila pouze částku 1 476 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalovaná uhradila pouze částku 1 476 Kč. Dopisem z [datum] bylo oznámeno žalované zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila celkem 23 361 Kč. Podle systému časových řad [příjmení] dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v červenci 2021 při spotřebě v rozmezí od 1 roku do 5 let včetně 6,98 % ročně. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 16 524 Kč. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaná, která vystupovala jako spotřebitel, podepsala smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalované, která byla při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok pětinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což by samo o sobě nečinilo jednání neplatným, nicméně ujednání o poplatcích a smluvních pokutách, které byly sjednány na samé hranici přípustnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, tak v souhrnu se smluveným úrokem lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobci se podařilo prokázat, že žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a dále ji vyzval, aby dlužnou částku vrátila, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené žalované jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku, poplatků či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. Jelikož procesní neúspěch žalobce byl větší než jeho úspěch a žalované náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.