17 C 145/2023-110 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 062 Kč, 10 492 Kč, 7 812 Kč, 845 Kč, 5 460 Kč a 1 170 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a v podobě paušálních poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 6 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] v období od 7. 5. 2019 do 31. 8. 2019 a od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019, automobilu jiného než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, stejně jako u vozidla [registrační značka] v období od 22. 4. 2020 do 14. 7. 2020 s objemem válců nad [číslo] cm3, stejně tak jako u vozidla [registrační značka] s objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 v období od 23. 9. 2021 do 5. 10. 2021, stejně tak jako o vozidla [registrační značka], s objemem válců na [číslo] cm3 do [číslo] cm3 v období od 22. 12. 2021 do 15. 3. 2022, stejně tak jako u vozidla [registrační značka], s objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 v období od 11. 3. 2022 do 28. 3. 2022 neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá v prvém případě ze základu příspěvku v částce 10 062 Kč a 10 492 K (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 117 a 122 dní), ze základu příspěvku ve druhém případě v částce 7 812 Kč (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 84 dní nepojištěného období), ze základu příspěvku ve třetím případě v částce 845 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 13 dní) a ze základu příspěvku ve čtvrtém případě v částce 5 460 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 84 dní) a v pátém případě ze základu příspěvku 1 170 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 18 dní) a nákladů na uplatnění všech těchto nároků ve výši 6 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného jednotlivými dopisy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu v prvém případě ze základu příspěvku v částce 10 062 Kč a 10 492 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 117 dní a 122 dní), a to za období od 7. 5. 2019 do 31. 8. 2019 a od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019, ze základu příspěvku ve druhém případě v částce 7 812 Kč (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 84 dní nepojištěného období), a to v období od 22. 4. 2020 do 14. 7. 2020, ze základu příspěvku ve třetím případě v částce 845 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 13 dní), a to za období od 23. 9. 2021 do 5. 10. 2021, ze základu příspěvku ve čtvrtém případě v částce 5 460 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 84 dní), a to za období od 2 22. 12. 2021 do 15. 3. 2022 a ze základu příspěvku v pátém případě v částce 1 170 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 18 dní) a nákladů na uplatnění ve výši 6 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a ta neměla v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. o) u prvého vozidla, resp. písm. l) u druhého vozidla, resp. písm. h) u třetího, čtvrtého a pátého vozidla vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 93 Kč denně u prvého vozidla denně, resp. 93 Kč u druhého vozidla, resp. 65 Kč u třetího, čtvrtého a pátého vozidla tedy 10 062 Kč za 117 dní, resp. 10 492 Kč za 122 dní, resp. 7 812 Kč za 84 dní, resp. 845 Kč za 13 dní, resp. 5 460 Kč za 84 dní, resp. 1 170 Kč za 18 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 6 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 434 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 6. Jelikož nesprávně bylo zpoplatněno příslušenství všech čtyř pohledávek soudním poplatkem a soudní poplatek namísto 1 434 Kč byl vyměřen v částce 1 506 Kč, bude žalobkyni přeplatek ve výši 72 Kč na soudním poplatku vrácen, a to v souladu s § 10 odst. 1, věty 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.