17 C 186/2023-88 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 246 Kč, 5 246 Kč, 2 914 Kč, 1 204 Kč, 5 952 Kč a 4 982 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a v podobě paušálního poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 6 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] v období [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, stejně tak jako u vozidla [registrační značka] v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] s objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, stejně tak jako u nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg s [registrační značka], a to v období od [datum] do [datum] a dále u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 [registrační značka], a to v období od [datum] do [datum] neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá v prvém případě ze základu příspěvku v částce 5 246 Kč a 5 246 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 61 a 61 dní), ze základu příspěvku u druhého vozidla v částce 2 914 Kč a 4 982 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 62 a 106 dní), ze základu příspěvku u třetího vozidla v částce 1 204 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 14 dní) a z příspěvku u čtvrtého vozidla v částce 5 952 Kč (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 64 dní) a nákladů na uplatnění všech těchto nároků ve výši 6 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného jednotlivými dopisy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu v prvém případě ze základu příspěvku v částce 5 246 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 61 dní), a to za období od [datum] do [datum], ze základu příspěvku ve druhém případě v částce 5 246 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 61 dní nepojištěného období), a to v období od [datum] do 30. 9. 021, ze základu příspěvku ve třetím případě v částce 2 914 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 62 dní), a to za období od [datum] do [datum], ze základu příspěvku ve čtvrtém případě v částce 1 204 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 14 dní), a to za období od [datum] do [datum], ze základu příspěvku v pátém případě v částce 5 952 Kč (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 64 dní), a to za období od [datum] do [datum], ze základu příspěvku v šestém případě v částce 4 982 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 106 dní), a to za období od [datum] do [datum] a nákladů na uplatnění ve výši 6 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a ta neměla v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. o) u prvého vozidla, resp. písm. g) u druhého vozidla, resp. písm. o) u třetího vozidla, resp. písem. l) u čtvrtého vozidla vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 86 Kč denně u prvého vozidla, 47 Kč u druhého vozidla, 86 Kč u třetího vozidla a 93 Kč u čtvrtého vozidla, tedy 5 246 Kč za 61, resp. 5 246 Kč za 61 dní, resp. 2 914 Kč a 4 982 Kč za 62 a 106 dní, resp. 1 204 Kč za 14 dní a 5 952 Kč za 64 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 6 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 022 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 6. Jelikož nesprávně bylo zpoplatněno příslušenství všech šesti pohledávek soudním poplatkem a soudní poplatek namísto 1 022 Kč byl vyměřen a zaplacen v částce 1 094 Kč, bude žalobkyni přeplatek ve výši 72 Kč na soudním poplatku vrácen, a to v souladu s § 10 odst. 1, věty 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.