17 C 225/2023-66 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 965 Kč spolu s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidel [registrační značka] s objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 v prvém období od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021 a ve druhém období od 1. 8. 2021 do 22. 10. 2021 a [registrační značka] nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg v období od 22. 6. 2022 do 25. 8. 2022 neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Žalobkyně tyto údaje zjistila z centrálního registru vozidel, a to zákonným postupem podle § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá u prvého vozidla ze základu příspěvku v částce 5 980 Kč za prvé období a v částce 5 395 Kč za druhé období (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 92 dní, resp. 83 dní nepojištěného období), u druhého vozidla v částce 5 590 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 65 dní nepojištěného období) a nákladů na jeho uplatnění v každém ze tří shora zmíněných případů ve výši 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonných příspěvků a jejich splatnost nastala dne 26. 4. 2022, resp. 9. 8. 2022, resp. 31. 12. 2022. 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně zaslala žalovanému dopisy dne 10. 2. 2022, 26. 5. 2022 a 17. 10. 2022 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do 60 dnů od doručení dopisů podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel v celkové výši 16 969 Kč, a to za období od 1. 5. 2021 do 31. 7. 2021 ve 5 980 Kč a za období 1. 8. 2021 do 22. 10. 2021 ve výši 5 395 Kč (tj. 92 dní, resp. 83 dní po 65 Kč/den) a v období od 22. 6. 2022 do 25. 8. 2022 ve výši 5 590 Kč (tj. 65 dní po 86 Kč/den) a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč v každém z těchto případů. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel, a tato vozidla neměla v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 65 Kč denně, tedy 5 980 Kč za 92 dní a 5 395 Kč za 83 dní. A dále mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 168/1999 Sb. 86 Kč denně, tedy 5 590 Kč za 65 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tyto zákonné příspěvky, ale i požadované náklady na uplatnění celkem ve výši 3 x 300 Kč za každý uplatněný nárok, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky. Žalobě bylo vyhověno též v části týkající se příslušenství dlužné částky, neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku a odpovídajících nákladů ve stanovené lhůtě dostal do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.