17 C 233/2023-101 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 794 Kč, 4 095 Kč, 6 392 Kč, 8 190 Kč, 4 606 Kč a 6 825 Kč s příslušenstvím jednak v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a jednak v podobě paušálního poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 6 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3 neměl v období od 1. 6. 2021 do 10. 9. 2021, 11. 9. 2021 do 24. 1. 2022 a v období od 25. 1. 2022 do 2. 5. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení, stejně tak jako u automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3 s [registrační značka] v období od 12. 11. 2021 do 13. 1. 2022, od 14. 1. 2022 do 19. 5. 2022 a od 20. 5. 2022 do 1. 9. 2022. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá u prvého vozidla ze základu příspěvku v částce 4 794 Kč, resp. 6 392 Kč, resp. 4 606 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 102 dní, resp. 136 dní, resp. 98 dní), základu příspěvku u druhého vozidla v částce 4 095 Kč, resp. 8 190 Kč, resp. 6 825 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 63 dnů, resp. 126 dnů, resp. 105 dnů nepojištěného období) a nákladů na uplatnění obou těchto nároků ve výši 6 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu prvého vozidla ve výši 4 794 Kč, 6 392 Kč a 4 606 Kč, a to za období 1. 6. 2021 do 10. 9. 2021, 11. 9. 2021 do 24. 1. 2022 a v období od 25. 1. 2022 do 2. 5. 2022 (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 102 dní, resp. 136 dní, resp. 98 dní) a u druhého vozidla ve výši 4 095 Kč, resp. 8 190 Kč, resp. 6 825 Kč za období 12. 11. 2021 do 13. 1. 2022, od 14. 1. 2022 do 19. 5. 2022 a od 20. 5. 2022 do 1. 9. 2022 (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 63 dnů, resp. 126 dnů, resp. 105 dnů) a nákladů na uplatnění ve výši 6 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a ten neměl v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Podle zprávy Magistrátu města Plzně byl žalovaný v žalovaných obdobích vlastníkem a provozovatelem předmětných vozidel. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. g) u prvého vozidla resp. písmeno h), u druhého vozidla vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 47 Kč denně u prvního vozidla resp. 65 Kč u druhého vozidla, tedy 4 794 Kč za 102 dní, 4 095 Kč za 63 dní a 6 392 za 136 dní, resp. 8 190 Kč za 126 dní, 4 606 za 98 dní a 6 825 Kč za 105 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 6 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 421 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 6. Jelikož nesprávně bylo zpoplatněno i příslušenství všech tří pohledávek soudním poplatkem, soudní poplatek namísto 1 397 Kč byl vybrán ve výši 1 469 Kč, bude žalobkyni přeplatek ve výši 72 Kč na soudním poplatku vrácen, a to v souladu s § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.