17 C 239/2022-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 462 Kč a 3 525 Kč s příslušenstvím jednak v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a jednak v podobě paušálního poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 2 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako vlastnice vozidla [registrační značka], nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg neměla v období od 27. 6. 2020 do 13. 7. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení, stejně tak jako u automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3 s [registrační značka], a to v období od 17. 4. 2021 do 30. 6. 2021. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá v prvém případě ze základu příspěvku v částce 1 462 Kč (denní sazba příspěvku 86 Kč vynásobená počtem 17 dní), základu příspěvku ve druhém případě v částce 3 525 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 75 dní nepojištěného období) a nákladů na uplatnění obou těchto nároků ve výši 2 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku a jeho splatnost nastala v prvém případě 19. 11. 2020 a ve druhém případě 18. 10. 2021. 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o.s.ř. souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se její souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu prvého vozidla ve výši 1 462 Kč a to za období od 27. 6. 2020 do 13. 7. 2020 (tj. za 17 dní po 86 Kč/den) a u druhého vozidla ve výši 3 525 Kč za období od 17. 4. 2021 do 30. 6. 2021 (tj. za 75 dní po 47 Kč/den) a nákladů na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovanou o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a ta neměla v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovanou o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalované, která v označeném období provozovala vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. o) v prvém případě resp. písmeno g), ve druhém případě vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 86 Kč denně v prvém případě resp. 47 Kč ve druhém případě, tedy 1 462 Kč za 17 dní, resp. 3 525 Kč za 75 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaná se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostala do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.