17 C 257/2023-60 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 944 940,16 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřena 25. 9. 2019 smlouvu o stavebním spoření, na základě které žalovaná požádala o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření dne 11. 10. 2019 a žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí meziúvěru do výše 1 000 000 Kč, přičemž tato částka byla čerpána 14. 10. 2019. Žalovaná se zavázala hradit úroky z poskytnuté meziúvěru v pravidelných splátkách měsíčně ve výši 3 916,67 Kč a od 1. 3. 2022 byla povinna hradit úroky ve výši 4 083,33 Kč a zároveň byla povinna hradit měsíční vklady ve výši 4 000 Kč na vkladový účet. Žalobkyně měla v souladu s částí IV. písm. j) odst. 2 písm. b), c) a d) obecných úvěrových podmínek právo odstoupit od smlouvy nebo jí vypovědět, případně požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru či úvěru, bude-li žalovaná v prodlení se zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Protože žalovaná nesplácela řádně úroky z meziúvěru a nečinila pravidelně vklady, oznámila jí 4. 1. 2023 žalobkyně, že ke dni 31. 12. 2022 nastali účinky odstoupení a splatnost celého dluhu. K 31. 12. 2022 žalovaná dlužila na jistině 944 940,16 Kč, dále smluvní úrok 4,9 % nesplaceného meziúvěru a zároveň má žalovaná povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 1. 1. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná reagovala na vydaný elektronický rozkaz, který jí ukládal uhradit žalovanou částku, podáním odporu, který blíže nezdůvodnila. K výzvě soudu, aby se vyjádřila k žalobě, pouze uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, jelikož její situace je složitá a musí hledat řešení jinou cestou, než elektronickým platebním rozkazem. Proto by ráda došla k dohodě s žalující stranou a vysvětlila, proč k nastalé situaci došlo. Poté, co soud nařídil jednání, se žalovaná necelé dvě hodiny před jednáním e-mailem omluvila z jednání. Svou omluvu zdůvodnila neočekávanou neodkladnou pracovní cestou. Zároveň pak požádala o jiný termín jednání. 3. Soud může podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) projednat a rozhodnout věc v nepřítomnosti účastníka, který se nedostaví, přestože byl řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Zde je vhodné zmínit, že účast stran na jednání soudu není povinná a je to jejich právo. Jsou-li však účastnící předvolání, tím spíše, byla-li žalovaná poučena o riziku vydání rozsudku pro zmeškání, nedostaví-li se k jednání, mohou být důvodem pro odročení jednání pouze závažné důvody na straně takového účastníka. Typicky se jedná o překážky zdravotní. 4. Žalovaná byla řádně předvolána a je-li zaměstnána, má zaměstnavatel povinnost takto předvolaného účastníka uvolnit z práce na základě předloženého předvolání. Argument, navíc sdělený necelé dvě hodiny před konáním jednání ze strany žalované, že se musela zúčastnit služební cesty tak neobstojí a omluva žalované nebyla shledána důvodnou. Měla-li žalovaná absolvovat služební cestu, měla svému zaměstnavateli sdělit překážku na základě předvolání ze strany soudu a jejího zaměstnavatele by tak stihla povinnost jí z práce uvolnit. Žalovaná při snaze o omluvu z jednání má nejenom povinnost uvést závažné důvody, které jí brání v účasti na jednání, ale zejména také takové důvody prokázat. V případě, že by žalovaná podrobně popsala ve své žádosti o odročení jednání okolnosti pracovní cesty, které by pak mohly svědčit o její neodkladnosti a mohly by tak teoreticky znamenat důvodnost omluvy, bylo by zároveň nutné, aby žalovaná nejen prokázala, že se má zúčastnit pracovní cesty (např. cestovním příkazem), ale i prokázat to, že se jedná o neodkladnou a výjimečnou situaci, kterou není možné řešit jinak (např. potvrzením od zaměstnavatele v němž by byly podrobně popsány důvody, které by převážily nad povinností předvolané osoby účastnit se jednáni u soudu). 5. To, že se žalovaná téměř k žalobě nevyjádřila a požádala o odročení jednání necelé dvě hodiny před jeho konáním, svědčí spíše o snaze žalované oddálit nepříznivý důsledek tohoto sporného řízení. Soud neakceptoval tento přístup žalované a věc tedy projednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Přesto je vhodné připomenout žalované, že i kdyby jednání bylo odročeno proto, že by vyčerpávajícím způsobem popsala důvody, proč se tak má stát a takové důvody by byly natolik závažné, že by soudu nezbylo nežli jednání odročit (což není pouhé konstatování o neodkladné pracovní cestě), i tak by žalované vznikla povinnost k úhradě nákladů řízení v souvislosti se zmařeným jednáním, jelikož omluva byla provedena natolik pozdě, že nebylo možné již jednání odvolat a zástupci žalobkyně, který se k jednání odstavil, náklady spojené s účastí na jednání vznikly. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná požádala o poskytnutí meziúvěru/úvěru dne 25. 9. 2019 (žádost na č. l. 8-9). Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní řádně zkoumána (úvěrové zrcadlo č. l. 10-11 a potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci na č. l. 12-21). Strany uzavřely úvěrovou smlouvu o stavebním spoření (č. l. 21-27), v níž se dohodly na úvěrovém rámci 1 000 000 Kč, úrokové sazbě 4,9 % ročně a povinnosti měsíční splátky úroku ve výši 4 083,33 Kč a povinnosti měsíčního vkladu ve výši 4 000 Kč ze strany žalované. Úvěrové prostředky byly čerpány, jak vyplývá z žádosti o čerpání (č. l. 27 p.v.) a oznámení o čerpání (č. l. 28 p.v. až 29). Z výpisu z meziúvěrového účtu (č. l. 33-35) vyplývá, že žalovaná čerpala částku 1 000 000 Kč, z počátku na účet zasílala částky a 2. 2. 2020 jí byl naúčtován poplatek za upomínku kvůli nesplácení, stejně tak jako 7. 3. 2022 či 3. 5. 2022. K 31. 12. 2022 byl úvěr zesplatněn. Dluh na úvěru včetně úroku činil 1 025 715,68 Kč a po zohlednění naspořené částky 80 775,52 Kč, tak žalovaná dlužila 944 940,16 Kč. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 25. 11. 2022 vyplývá, že žalovaná nehradí sjednané platby a žalobkyně přistoupí k okamžitému odstoupení od smlouvy a zahájení soudního vymáhání, jestliže do 31. 12. 2022 neuhradí celkový dluh ve výši 42 829,89 Kč. Výzva byla žalované doručována, ta však nebyla z její strany vyzvednuta (č. l. 37 a 38). Žalované tedy bylo zasláno oznámení věřitele o odstoupení ze dne 4. 1. 2023 (č. l. 38) a téhož dne jí bylo odesláno a žalovanou převzato 11. 1. 2023 (č. l. 39). 7. Soud určil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě níž jí byla poskytnuta částka 1 000 000 Kč. Žalovaná však úvěr nesplácela. Porušila podmínky smlouvy, když byla v prodlení s více než dvěma splátkami a žalobkyně proto využila svého smluvního práva a odstoupila od smlouvy. Vyzvala žalovanou, aby dluh na úvěru celý uhradila. Po zohlednění částek, které žalovaná hradila na stavebním spoření, jí tak zbývá zaplatit na úvěr žalovanou jistinu ve výši 944 940,16 Kč. Jelikož žalobkyně odstoupila od smlouvy ke konci roku 2022, je žalovaná s počátkem následující roku v prodlení s úhradou úvěru a dále má povinnost platit i smluvený úrok 4,9 % ročně. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný a proto žalobě vyhověl. Strany uzavřely platně úvěrovou smlouvu podle § 2395 a násl. OZ. Žalovaná porušila podmínky smlouvy a přestala úvěr splácet. Žalobkyně proto využila svého oprávnění vyplývajícího ze smlouvy, zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou, aby dluh v žalované částce uhradila. Jelikož jak žalovaná neučinila, porušila ustanovení § 2399 odst. 1 OZ a ustanovení uzavřené smlouvy. Žalovanou dále stíhá povinnost zaplatit úrok, který si strany smluvily z nevrácených peněz ve výši 4,9 % ročně dále i úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit, a to ve standartní lhůtě tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, protože byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé; neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavní soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 12 100 Kč (kvalifikovaná výzva k plnění,