17 C 291/2023-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení celkem částky 138 981,61 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 30. 1. 2019 rámcovou smlouvu, na základě které byl žalované aktivován běžný účet. Dne 28. 2. 2022 strany uzavřely dodatek č. 4 k rámcové smlouvě, v němž žalovaná požádala o úvěr ve výši 150 000 Kč. Úvěr byl žalované schválen a vyplacen na účet dne 28. 2. 2022. Žalovaná se zavázala splácet úvěr konstantní částkou 1 886 Kč spolu s 8,9 % úrokem ročně počínaje 14. 3. 2022. Splátky od 14. 3. 2022 do 14. 3. 2023 byly hrazeny, počínaje splátkou ke dni 14. 4. 2023 nebyly ze strany žalované splátky hrazeny vůbec. Vzhledem k závažnému porušení smluvních podmínek banka ke dni 14. 6. 2023 rozhodla o zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla pohledávka tvořena nesplacenou jistinou 138 834,36 Kč a kapitalizovaným úrokem z úvěru 3 095,39 Kč kapitalizovaným za období od 14. 3. 2023 ke dni 13. 6. 2023. Žalobkyně požaduje také smluvní úrok od 14. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 24. 6. 2023 do zaplacení. Zesplatňujícím dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalobkyně se domáhá dále po žalované zaplacení částky 1 500 Kč s odůvodněním, že tato představuje poplatek za náklady na vymáhání dluhu a dále požaduje po žalované zaplacení částky 73 Kč představující dlužné pojistné, které se žalovaná zavázala hradit na základě pojistné smlouvy uzavřené prostřednictvím žalobkyně s pojišťovnou [právnická osoba] Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení částky 74,25 Kč za nezaplacený měsíční poplatek za výběry z bankomatů. Jde o zbytek poplatku, který nebyl žalovanou uhrazen, jelikož neměla na účtu dostatek finančních prostředků, když měsíční plnění činilo 100 Kč a částka ve výši 25,75 Kč byla uhrazena. K zaplacení pohledávky byla žalovaná vyzývána předžalobní výzvou, na kterou nebylo reagováno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 30. 1. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] v níž se banka zavázala žalované poskytovat bankovní a platební služby. Na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 28. 2. 2022 byl žalované na její žádost vyplacen úvěr ve výši 150 000 Kč, a to převodem na běžný účet. Nedílnou součástí rámcové smlouvy byly mimo jiné obchodní podmínky žalobkyně, ceník žalobkyně, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva. Jak vyplývá z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žalovaná požádala o úvěr ve výši 150 000 Kč, který se zavázala splatit ve splátkách po 1 886 Kč spolu s úrokem 8,90 % ročně. Zároveň se žalovaná zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 30 Kč podle přihlášení k pojištění ze dne 30. 1. 2013, jímž se přihlásila k rámcové pojistné smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova] dne 5. 2. 2015. Účastníci si dohodli měsíční poplatek za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 100 Kč. Jak vyplývá ze splátkového kalendáře a přehledu plateb, žalovaná na úvěr uhradila 15 splátek, dále již úvěr nesplácela. Ke dni 14. 6. 2023 tak na tomto úvěru dlužila na jistině 137 121,26 Kč. Podle časového rozpisu úvěru žalovaná na úrocích z úvěrů dlužila ke dni 14. 6. 2023 částku 1 036,49 Kč. Žalovaná byla o zesplatnění informována zároveň s předžalobní výzvou dopisem ze dne 14. 6. 2023. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako částečně důvodný. Strany totiž platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, nicméně žalovaná tuto smlouvu porušila, čímž jí vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 138 921,61 Kč, dále smluvený úrok, poplatek za výběr hotovosti a dále i neuhrazené pojistné, což vyplývá jak ze smlouvy, tak i z ustanovení § 2399 OZ. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v souladu § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K plnění byla určena lhůta v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Žalobkyně byla soudem poučena o tom, že neunáší důkazní břemeno k tvrzeným nákladům spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč. K tomu jen odkázala na výpis úkonů mimosoudního řešení, tedy hodnotu jednotlivých úkonů spojených s vymáháním pohledávky. Takový důkaz však nebyl způsobilý účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním (vymáháním) pohledávky prokázat. Ke krytí nákladů žalobkyně, které neprokazuje pro konkrétní případ vymáhání dluhu, má sloužit ujednání stran o smluvní pokutě. V této části tak soudu nezbylo, nežli žalobu zamítnout. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. Jelikož neúspěch žalobkyně je v daném řízení zcela zanedbatelný s ohledem na celkový předmět řízení, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 620 Kč, přičemž lhůta k plnění byla žalované rovněž stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.