17 C 301/2023-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 7 998 Kč, 5 673 Kč a 18 693 Kč s příslušenstvím jednak v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a jednak v podobě paušálního poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 3 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako vlastník vozidla [registrační značka], s objemem válců nad [číslo] cm3 neměla v období od 7. 8. 2021 do 31. 10. 2021, od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, tzv. povinné ručení. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 7 998 Kč za prvé období, 5 673 Kč za druhé období a 18 693 Kč za třetí období (denní sazba příspěvku 93 Kč vynásobená počtem 86 dní, resp. 61 dní, resp. 201 dní) a nákladů na uplatnění všech těchto třech nároků ve výši 3 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se její souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu ve výši 7 998 Kč a to za prvé období od 7. 8. 2021 do 31. 10. 2021, u druhého vozidla ve výši 5 673 Kč za období 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a u třetího vozidla ve výši 18 693 za období 1. 1. 2022 do 20. 7. 2022 (tj. za celkem 348 dní po 93Kč) a nákladů na uplatnění ve výši 3 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovanou o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a tato neměla v příslušném období uzavřena povinná ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovanou o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaná, která v označeném období provozovala vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 93 Kč denně tedy 32 634 Kč za 348 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 3 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaná se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostala do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 500 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 295 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 6. Jelikož nesprávně bylo zpoplatněno i příslušenství všech tří pohledávek soudním poplatkem v částce 1 331 Kč namísto správné výše 1 295 Kč, bude žalobkyni přeplatek ve výši 36 Kč na soudním poplatku vrácen, a to v souladu s § 10 odst. 1, věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.