17 C 390/2022-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 652 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu a vztah se řídil rovněž obchodními podmínkami žalobce. Žalovanému vznikl přeplatek za dodávky elektřiny a souvisejících služeb v částce 1 709 Kč a naopak nedoplatek za služby a dodávky plynu za období od [datum] do [datum] v částce 3 961 Kč. Žalovaný tak dluží za dodaný plyn a služby částku 2 252 Kč. Žalobce požadoval dále smluvní pokutu vždy ve výši 200 Kč, a to za zaslání upomínky ze dne [datum] a [datum] a dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 Kč za zaslání upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Strany uzavřely dne [datum] jednak smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a dále smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovanému vznikl dluh za odebraný plyn a poskytnuté služby v žalovaném období v částce 2 252 Kč a žalobce mu zaplacení této částky vyfakturoval. S ohledem k tomu, že žalovaný dluh nezaplatil, vyzval žalobce žalovaného [datum] k zaplacení dluhu 2 252 Kč i smluvní pokuty 200 Kč, dále upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce k zaplacení dlužné částky 2 252 Kč a dále dvou smluvních pokut vždy po 200 Kč a upomínku ze dne [datum] vyzval žalobce k zaplacení dlužné částky 2 252 Kč, dvou smluvních pokut po 200 Kč a jedné smluvní pokuty po 400 Kč za právě zmíněnou poslední upomínku. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný. Strany uzavřely platně smlouvu o dodávce plynu v souladu s § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ([příjmení]) a smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 EZ. Součástí smluvních ujednání byly obchodní podmínky žalobce, v nichž se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti. 5. Jelikož si žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, uhradit cenu poskytnuté komodity a služeb, soud vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení částky 2 252 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z žalobcem požadované částky 652 Kč v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož si strany řádně v souladu s § 2048 občanského zákoníku utvrdily dluh ujednáním o smluvní pokutě, vyhověl soud i nároku na zaplacení žalobcem vymezených tří smluvních pokut, vždy po 200 Kč Celkem tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 2 852 Kč, a to standardně ve lhůtě tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Jelikož žalobce za poslední upomínku vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 400 Kč, a to v rozporu se smluvním ujednáním stran, podle něhož žalobce mohl požadovat 200 Kč za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinnosti, nemohl soud přiznat žalobci požadovaných 400 Kč za poslední upomínku, ale pouze smluvených 200 Kč. S ohledem na obsah ujednání stran je tedy nerozhodné o kolik povinností žalobce žalovaného upomínal, ale kolik upomínek žalobce žalovanému zaslal. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož jeho neúspěch řízení byl v poměrně nepatrné části. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále paušální náhradu nákladů řízení za 2 úkony (sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 2 téže vyhlášky ve výši 100 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 600 Kč. 8. Byť žalobce požadoval přiznání i DPH z paušální náhrady nákladů, nebylo takovému nároku vyhověno, jelikož náhrada za daň z přidané hodnoty u nezastoupeného účastníka nepatří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a navíc paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka nespadá pod předmět daně podle § 2 zákona č. 237/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.