17 C 75/2023-60 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 160 Kč a 6 298 Kč s příslušenstvím jednak v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek a jednak v podobě paušálního poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 2 x 300 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] automobilu se zdvihovým objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení, stejně tak jako u automobilu se zdvihovým objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 s [registrační značka] a to v období od [datum] do [datum]. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá v prvém případě ze základu příspěvku v částce 4 160 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 64 dní), základu příspěvku ve druhém případě v částce 6 298 Kč (denní sazba příspěvku 47 Kč vynásobená počtem 134 dní nepojištěného období) a nákladů na uplatnění obou těchto nároků ve výši 2 x 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku a jeho splatnost nastala v prvém případě [datum] a ve druhém případě [datum]. 2. Rozhodnuto bylo bez jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu prvého vozidla ve výši 4 160 Kč, a to za období od [datum] do [datum] (tj. za 64 dní po 65 Kč/den) a u druhého vozidla ve výši 6 298 Kč za období od [datum] do [datum] (tj. za 134 dní po 47 Kč/den) a nákladů na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaných vozidel a ten neměl v příslušném období uzavřena povinné ručení. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovaný, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. h) v prvém případě resp. písmeno g), ve druhém případě vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 a § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 65 Kč denně v prvém případě resp. 47 Kč ve druhém případě, tedy 4 160 Kč za 64 dní, resp. 6 298 Kč za 134 dní. Z centrální evidence vozidel soud sice zjistil, že jako vlastník a provozovatel jsou u obou vozidel vedeny jiné osoby, nicméně žalobkyně předložila kupní smlouvy z dob předcházejících v žalovaných obdobích, z níž vyplývá, že žalovaný obě vozidla nabyl. Žalobkyně tak vyvrátila právní domněnku zakotvenou v § 2 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a prokázala, že to byl žalovaný, kdo byl vlastníkem a provozovatelem předmětných vozidel a byl tak povinen k úhradě zákonného příspěvku. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění ve výši 2 x 300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které příslušenstvím primárních pohledávek v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.