20 C 364/2022-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 4 393,41 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 393,41 KČ od 16. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 se společností [právnická osoba], jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 15. 9. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 2 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 10. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 100 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 293,41 Kč, který byl splatný dne 15. 10. 2020. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 293,41 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 1. 2022. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 14. 9. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 2 100 Kč a žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 15. 10. 2020 v celkové výši 3 044,95 Kč v případě včasného splacení nebo 4 462,45 Kč bez slevy. Tedy vrátit jistinu ve výši 2 100 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 293,41 Kč. Výše RPSN úvěru činila 9 202,60 % Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 15. 9. 2020 žalované úvěr ve výši 2 100 Kč převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] (smlouva o úvěru, obchodní podmínky pro spotřebitelský úvěr, výpis z účtu předchůdce žalobkyně, sdělení banky). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 17. 1. 2022 s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávek informována oznámením o postoupení pohledávky (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s tím, že z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2022 (výzva a podací lístek). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 14. 9. 2020 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 875,91 Kč za 30 dnů, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 500 % ročně. Nemravnost sjednaného úroku se podává ze skutečnosti, že uvedený úrok (poplatek) je uváděn jako zlevněný, když pro případ nevrácení úvěru včas byl sjednán„ poplatek“ za poskytnutí úvěru 2 293,41 Kč za 30 dní, tedy úrok se skrytou smluvní pokutou v celkové výši 1 310 % ročně!!! Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o poplatek, pak je zcela zjevné, že poplatek nemohl představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 500 % ročně po„ slevě“, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v září 2020 činila 18,7 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V rozsahu úroku ze zápůjčky ve výši 2 293,41 Kč vč. příslušenství proto soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalované skutečně její předchůdkyně zaslala částku v celkové výši 2 100 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se přijetí částky 2 100 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátila. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022, ve které byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána mimo jiné k vrácení částky 12 964,55 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2022. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalované tato výzva dostala do její sféry nejpozději dne 25. 1. 2022 a od 29. 1. 2022 je tedy žalovaná v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaná na výzvu dluh nesplnila, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě požadované žalobkyní, který je nižší, než dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 ods