21 C 359/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným a smluvním úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu mezi účastníky uzavřené rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], kdy na podkladě této a k ní uzavřenému dodatku [číslo] ze dne [datum], žalovaná od žalobkyně čerpala úvěr ve výši 10 000Kč dne [datum]. A na základě dodatku [číslo] ze dne [datum] pak částku 5 000Kč. Žalovaná nesplácela ani jeden z úvěrů řádně a včas, kdy k datu podání žaloby na prvním z nich žalobkyni dlužila částku 2 299,59Kč a na druhé pak částku ve výši 2 516,60Kč, obě představující nesplacenou jistinu úvěru, když oba byly pro neplnění povinností žalovanou zesplatněny. Žalobkyně zaslal ještě žalované předžalobní výzvu, kdy ale ani po této nebylo na shora uvedený dluh ze strany žalované ničeho uhrazeno. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy [číslo] dodatku [číslo] k rámcové smlouvě (žádost o úvěr ve výši 10 000 Kč), dodatku [číslo] k rámcové smlouvě (žádost o úvěr ve výši 5 000 Kč), formulářů pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z přehledů čerpání a splácení, splátkových kalendářů k jednotlivým úvěrovým smlouvám, z výpisů běžného účtu žalované a z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Bylo případně na žalované, aby v řízení prokázala opak, což se ale nestalo. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byly platně uzavřeny jednotlivé smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalobkyně žalované předmětné částky zaslala na její bankovní účet a žalovaná se zavázala řádně a včas vrátit poskytnuté peněžní prostředky, avšak povinnosti vyplývající pro ni ze smluvního ujednání porušila, neboť řádně a včas čerpané prostředky neuhradila. Když žalobkyni na jistině prvního úvěru dluhuje částku 2 299,59Kč a na druhém pak částku 2 516,6Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně v části týkající se požadovaného příslušenství ve formě zákonného a smluvního úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Kdy počátek běhu zákonných úroků je vázán na zesplatnění obou úvěrů ke dni [datum] Počátek běhu smluvního úroku je pak vázán na první prodlení žalované s úhradou splátek, tedy v případě prvního úvěru na den [datum], v případě druhého pak na den [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, představující zaplacený soudní poplatek, když v této výši žalobkyně náklady sama požadovala.