28 C 213/2022-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 6 862,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 25. 11. 2019 Smlouva o neúčelovém revolvingovém úvěru„ N-Times“ [číslo]. K uzavření smlouvy došlo elektronickou cestou. Na konci celého procesu byla žalovaná vyzvána k podpisu pomocí SMS kódu i zadáním jedinečného kódu na konci smlouvy ze strany klienta byla smlouva podepsána. V dalším kroku byla žalovaná vyzvána k předložení dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti a jeho totožnosti. Na základě této smlouvy se zavázala žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky i k účelovému čerpání úvěru, kdy účelové čerpání a splácení úvěru bylo dohodnuto tak, že částku 13 490 Kč se žalovaná zavázala splatit v celkem 24 splátkách po 674 Kč měsíčně s tím, že roční úroková sazba činila 18,86 %, RPSN 18,9 %. Pojistné pro účelové čerpání bylo dohodnuto ve výši 68 Kč Součástí smlouvy byla též dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty COFIDIS a rámcová smlouva o platebních službách. Závazek sjednaný ve smlouvě byl ze strany žalobkyně splněn a to odesláním prostředků z účtu žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet], kdy celkem bylo na základě smlouvy čerpána částka 13 490 Kč. Žalovanou byl poskytnutý úvěr částečně splácen, avšak nebylo spláceno řádně a včas. Na splátkách byla celkem uhrazena částka 14 131,30 Kč, kdy částka 1 011,75 Kč byla použita k úhradě pojistného, částka 2 259,19 Kč na úhradu úroků, částka 8 260,36 Kč k úhradě jistiny a částka 2 600 Kč k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k opakovanému prodlení žalované, žalobkyně dopisem ze dne 1. 9. 2021 odstoupila od smlouvy, o čemž žalovanou písemně informovala. Odstoupení nabylo účinnosti v souladu se smluvním ujednáním nejpozději k 13. 9. 2021. Dluh žalované ve výši 6 862,98 Kč se skládá z nevrácených peněžitých prostředků jistiny ve výši 5 099,07 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 404,70 Kč a dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku 359,21 Kč a dále dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co byla ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení upomínána. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily, respektive se v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřily, ačkoliv byly poučeny o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (sazebník poplatků, smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné pojistné podmínky, sazebník poplatků, výpočet příslušenství, zpráva o posouzení úvěruschopnosti, výpis z účtu žalované, přehled transakcí, odstoupení od smlouvy) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokazovala opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovaného poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Na základě těchto smluv žalobkyně poskytla žalované úvěr, který se žalovaná zavázala společně s úroky vrátit a současně uhradit náklady na sjednané pojištění. Protože žalovaná úvěr řádně a včas nehradila, žalobkyně využila svého oprávnění sjednaného ve smlouvě a od smlouvy odstoupila, kdy současně vyzvala žalovanou k úhradě poskytnutého úvěru včetně všech souvisejících poplatků. Žalovaná však požadované částky neuhradila, soud tedy žalobě zcela vyhověl. Tím, že žalovaná nehradila, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodný požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlen (§ 1970 obč. zák.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.862,98 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že předžalobní výzva byla již obsažena v odstoupení od smlouvy ze dne 1.9.2021 vyhotoveném samotnou žalobkyní, proto soud v rámci přiznání nákladů řízení její opětovné vyhotovení zástupcem žalobkyně nezohlednil. Soud současně uvádí, že ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny). 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1. o. s. ř. a stanovil žalované běžnou třídenní lhůtu.