28 C 29/2023-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 662,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jakožto dodavatel poslední instance (DPI) dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], že žalovanému zajistil dodávku elektřiny v režimu dodavatele poslední instance poté, co jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou. Za období od 14. 10. 2021 do 12. 12. 2021 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny ze dne 27. 12. 2021 s datem splatnosti 10. 1. 2022 znějící na částku 3 662,54 Kč. Žalovaný však tuto částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, faktura, všeobecné obchodní podmínky, výzva k plnění včetně dokladu o odeslání) má soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně ve smyslu ustanovení § 12a) až 12c) zákona č. 458/2000 Sb. dodávala jakožto dodavatel poslední instance žalovanému v období od 14. 10. 2021 do 12. 12. 2021 elektřinu. Za dodanou elektřinu vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za období od 14. 10. 2021 do 12. 12. 2021 znějící na částku 3 662,54 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení, soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.