28 C 371/2022-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 42 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 11. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] [anonymizováno], kdy na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu s pravidelnými splátkami do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Součástí úvěrové smlouvy jsou též úvěrové obchodní podmínky ČSOB. Žalovaný se zavázal za čerpané peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu platit žalobkyni úrok z úvěru dle čl. II odst. 1 a 2 úvěrové smlouvy. Dle čl. II odst. 4 úvěrové smlouvy se taktéž zavázal uhradit úroky z prodlení ve výši 20 % z částek, s jejichž splácením je v prodlení. Žalovaný své povinnosti dle smlouvy řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splněním svého závazku, žalobkyně následně písemně žalovanému oznámila splatnost všech pohledávek ze smlouvy o úvěru. Žalovaný dluží žalobkyni z vyčerpaného úvěrového limitu na jistině částku 42 700 Kč, kdy se poprvé dostal do prodlení splacením jistiny dne 30. 9. 2021. Žalovaný je od 30. 9. 2021 v prodlení, splacením úroku z úvěru, který za období od 30. 9. 2021 do 27. 9. 2022 činí částku 5 456,58 Kč. Dohodnutá sazba úroku z úvěru ke dni 2. 11. 2018 byla 12,50 % ročně. Žalovaný je dále z důvodu prodlení splacením jistiny úvěru povinen zaplatit žalobkyni sjednaný úrok z prodlení ve výši 20 % ročně, přičemž žalobkyně požaduje úrok z prodlení počínaje od 30. 9. 2021. Úroky ke dni 27. 9. 2021 činily kapitalizovanou částku 4 406,88 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (smlouva o úvěru, úvěrové obchodní podmínky, historie účtu žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru, výzva k plnění, historie úvěrového účtu) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. Soud má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku Tyto smlouvy splňují veškeré náležitosti, které splatnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník, taktéž splňuje náležitosti z požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že předmětné úvěry žalovanému poskytla, stejně tak soud vzal za prokázané, že žalovaný úvěr řádně a včas nehradil. V obou případech došlo v souladu se smluvním ujednáním a obchodními podmínkami žalobkyně k zesplatnění úvěrů. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně vyzýván v rámci předžalobní upomínky. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když tím, že žalovaný neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 313 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 42 700 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří tomu odpovídajících paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč. Pokud jde o aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu, pak soud poukazuje, že žalobkyně je bankovní institucí, tudíž podává žaloby týkající se skutkově i právně shodných nároků zejména z úvěrových smluv. Jde převážně o jednoduché žaloby, kdy se skutková tvrzení opakují, vždy jde o stejný právní základ a tarifní hodnota zpravidla nepřesahuje 50 000 Kč. Podmínky pro aplikaci § 14b jsou tak kumulativně splněny. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 o.s.ř.