28 C 418/2022-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že výpověď z nájmu bytu č. 2052 o velikosti 1+1 o celkové výměře 52 m2, nacházejícího se v přízemí domu [adresa] umístěného na pozemku č. parc. [číslo], v ulici [obec], [ulice], vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území [obec], [územní celek] sepsaná dne 19. 10. 2022, je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal na základě kupní smlouvy ze dne 2. 6. 2022 novým vlastníkem shora uvedené bytové jednotky. Žalobce uvedl, že tuto užívá od roku 1999, v té době byla vlastníkem celého domu jeho babička [jméno] [příjmení]. V průběhu času byla bytová jednotka ve vlastnictví různých osob, které se snažily zpochybnit právní důvod užívání bytu žalobcem. Žalobce přistupoval k věci po celé roky konstruktivně a má snahu vyhovět oprávněným požadavkům vlastníků bytu, zejména na zvýšení nájemného. Poté, co se žalovaný stal vlastníkem bytu, kontaktoval žalobce ve snaze upravit vzájemná práva a povinnosti novou nájemní smlouvou. V rámci těchto jednání ujišťoval žalobce, že nemá problém, aby žalobce byt nadále jako nájemce užíval. Požadoval však zvýšení ceny nájmu, neboť si byt pořídil prostřednictvím hypotečního úvěru, na což žalobce byl ochoten přistoupit s tím, že dle názoru žalobce je navrhovaná částka počínaje od 1.10.2022 ve výši 12 771 Kč přiměřená. V návrhu nové nájemní smlouvy však byly zakomponovány další smluvní povinnosti, které žalobce považoval za poněkud šikanózní, nicméně byl ochoten i na tyto podmínky přistoupit. Hlavním problém bylo, že žalovaný trval na tom, aby nově uzavřená smlouva byla uzavřena pouze na dobu určitou jednoho roku, s čímž žalobce nesouhlasil, a proto k uzavření smlouvy nedošlo. Poté obratem žalovaný předal žalobci výpověď z nájemní smlouvy s tím, že jako důvod uvedl to, že byt má být užíván jeho osobou. Žalovaný uvedl, že při jednání o obsahu nájemní smlouvy nic nenasvědčovalo tomu, že by pronajímatel neměl zájem v nájemním vztahu pokračovat. Podanou výpověď, tak žalobce považoval za zneužití výkonu práva žalovaného a nepovažuje jej za oprávněnou. 2. Žalovaný k věci uvedl, že výpověď z nájmu bytu předal žalobci z důvodu, že chce bytovou jednotku užívat sám. Uvedl, že nedávno vstoupil do svazku manželského, čímž se potřeba bydlení zvýšila. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti se sídlem v [obec], kdy i místo výkonu práce je v [obec], z tohoto důvodu byl byt zakoupen. Žalovaný uvedl, že se domnívá, že podaná výpověď splňuje veškeré formální náležitosti a proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z nesporných tvrzení obou stran má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem shora uvedené bytové jednotky a dále, že žalobce je nájemcem této bytové jednotky, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2013. Mezi účastníky taktéž nebylo sporu o tom, že dne 19. 10. 2022 předal žalovaný žalobci výpověď z nájmu bytu. Z výpovědi nájmu bytu ze dne 19. 10. 2022 soud zjistil, že tato splňuje veškeré formální náležitosti, kdy obsahuje uvedený důvod výpovědi (užívání bytu pronajímatelem) stejně tak obsahuje poučení nájemce o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Z konceptu nájemní smlouvy soud zjistil, že žalovaný předložil žalobci návrh nové nájemní smlouvy, kdy mimo jiné bylo sjednáno, že nájem je sjednáván na dobu určitou a to do 31. 9. 2023. Tato listina není datována ani podepsána. Z úvěrové smlouvy ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že v souvislosti s koupí bytové jednotky byl žalovanému poskytnut úvěr prostřednictvím společnosti [právnická osoba] Z oddacího listu vyplynulo, že žalovaný uzavřel manželský sňatek dne 9. 7. 2022, z pracovní smlouvy ze dne 26. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec] a to na dobu určitou do 31. 12. 2021. Žalovaný při ústním jednání uvedl, že pracovní vztah nadále trvá. 4. Podle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být byt užíván pronajímatelem nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno. 5. Podle ustanovení § 2286 odst. 1, 2 občanského zákoníku, výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít k druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky dal žalobci jako nájemci výpověď z nájmu bytu s odůvodněním, že byt hodlá užívat sám. V řízení bylo prokázáno, že písemná výpověď byla žalobci doručena, stejně tak bylo prokázáno, že obsahovala veškeré formální náležitosti uvedené v ustanovení § 2286 Občanského zákoníku. S ohledem na ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1454/2016), stačilo žalovanému k prokázání výpovědního důvodu toliko tvrzení o tom, že byt bude užívat, což žalovaný učinil. Soud poučil žalobce ve smyslu ustanovení § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokazoval okolnosti, kterými existenci uplatněného výpovědního důvodu vyvrátí. Vzhledem k tomu, že ani po tomto poučení žalovaný nedotvrdil žádné rozhodné skutečnosti ani neprokázal důkazy k prokázání vyvrácení existence uplatněného výpovědního důvodu, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 7. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají z 2 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § § 7 bod. 4 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání), ze 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. a cestovného ve výši 1 325 Kč při použití osobního automobilu zástupce žalobce k cestě z místa sídla zástupce žalobce ([obec]) k ústnímu jednání a zpět (celkem 200 km automobilem s benzinovým motorem při průměrné spotřebě 9,6 litrů na 100 km, při použití pohonných hmot v ceně 45,20 Kč/litr, amortizace vozidla 5,20 Kč / 1km, dle vyhlášky 467/2022 Sb.). K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH ve výši 1 324,65 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř). Celkem náklady řízení vynaložené žalovaným činí 7 633 Kč. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ke splnění povinností běžnou třídenní lhůtu.