28 C 63/2023-13 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 5 610,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 3. 2. 2018 rámcová smlouva o finančních službách, na základě které se žalovaná stala klientem spořitelny s možností využívat nabízené finanční služby. Dne 3. 2. 2018 byla uzavřena smlouva o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná dále uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 8. 3. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Ode dne čerpání kontokorentu se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18,90 % ročně, dále ceny za služby spojené se správou a vedením kontokorentu dle ceníku spořitelny. Žalovaná se ve smlouvě zavázala nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a zavázala se splatit jeho celou výši včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Spořitelna své smluvní povinnosti vůči žalované plnila, žalovaná však překročila sjednanou výši kontokorentu, nevyrovnala nepovolené přečerpání na účtu a na jejím účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 610,24 Kč. Při prodlení splacením úvěru v dohodnutém termínu byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s tím, že spořitelna převedla pohledávku z účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a úvěr ke dni 2. 1. 2022 zesplatnila. Částka 5 610,24 Kč se skládá z nepovoleného přečerpání ve výši 5 517,70 Kč a řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 92,54 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin (rámcová smlouva o o finančních službách, smlouva o kontokorentním úvěru, všeobecné obchodní podmínky, ceník, potvrzení žádosti o poskytnutí náhradní karty, žádost o změnu platebního účtu výzvy k plnění, výpisy z účtu, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující svojí povinnost v této smlouvě řádně splnil, když žalované poskytl možnost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaná však své povinnosti porušila, když tento přečerpala a řádně a včas ho neuhradila, proto právní předchůdce žalobkyně od úvěrové smlouvy v souladu se smluvním ujednáním odstoupil a celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, když tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku). Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 610,24 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 7. V obou případech ke splnění povinnosti žalované byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.