28 C 86/2022-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované č. 1 povinnost zaplatit jí částku 4 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že první žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala dne 25. 8. 2020, dne 19. 5. 2020 a dne 30. 7. 2020 platným jízdním dokladem či Plzeňskou kartou. První žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 3x 1 500 Kč a jízdné ve výši 3x 20 Kč. První žalovaná toto dosud neuhradila. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 8. 2022 č. j. 28 C 86/2022 – 34 byl žalované jako nezletilé osobě, která není v řízení řádně zastupována svými zákonnými zástupci, ustanoven opatrovník Statutární město Plzeň. 3. V průběhu řízení žalobkyně navrhla, aby do řízení na straně žalované přistoupila matka žalované [celé jméno žalované], která byla v době kontroly zákonným zástupcem dítěte a coby její zástupce za ní nese finanční odpovědnost a je tedy spoluodpovědná za její dluh vůči žalobkyni. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2022 č. j. 28 C 86/2022 – 35 soud připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila jako další účastnice matka žalované [celé jméno žalované]. 5. Opatrovník 1. žalované uvedl, že nezletilá [jméno] žije se svým nezletilým synem [jméno] a jeho otcem ve společné domácnosti a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Rodiče jí finančně nepřispívají. Opatrovník žalované č. 1 uvedl, že žalovaná č. 1 si nepamatuje, že by někdy v minulosti jela městskou hromadnou dopravou bez řádně označené jízdenky, v té době žila u svého otce, pravidelné kapesné od něj nedostávala. Vlastnila však Plzeňskou kartu, ale neměla jí dobitou. Přiznala, že je možné, že v minulosti jela načerno. 6. Žalovaná č. 2 se k věci nevyjádřila. 7. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalované se v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřily, ačkoliv byly poučeny o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Soud má v dané věci za zjištěné, že první žalovaná při kontrole provedené pracovníky [právnická osoba], dne 21. 8. 2020 v 7:58 hodin ve voze tramvajové linky č. 4, dne 19. 5. 2020 ve 10:49 hodin ve voze tramvajové linky č. 4 a dne 30. 7. 2020 v 18:06 hodin ve voze trolejbusové linky č. 16 se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná dlužnou částku, která představuje nezaplacené jízdné ve výši 3x 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 x 1 500 Kč tak, jak vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v tramvajích, trolejbusech a autobusech [právnická osoba], do dnešního dne žalobkyni nezaplatil. 9. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sbírky o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 10. Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 11. Podle § 858 občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, udržování osobního styku s dítětem, zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a schvalování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud. 12. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 2550 občanského zákoníku jako částečně důvodný, neboť z předložených listin bylo prokázáno, že první žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřela smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku a její povinností bylo zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že první žalovaná je osobou nezletilou, která jela bez platného jízdního dokladu s přihlédnutím rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 11. 2017 II ÚS 1864/16 soud dospěl k závěru, že 1. žalovaná jako nezletilá osoba byla schopna uzavřít přepravní smlouvu, kdy soud je přesvědčen o tom, že byla schopna chápat význam povinnosti mít jízdní doklad a byla schopna chápat i možnost sankce a také možnost zaplacení této sankce ovlivnit. V dané věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by první žalovaná byla omezena ve svéprávnosti či nenabyla takové svéprávnosti, aby přepravní smlouvu uzavřít mohla. Z tohoto důvodu soud považuje důvodným požadavek žalobkyně co do zaplacení nezaplaceného jízdného ve výši 3x 20 Kč, když tím, že první žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 Občanského zákoníku. Co do zbytku soud žalobu vůči první žalované zamítl. 13. Odpovědnost druhé žalované soud posuzoval s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2017 sp. zn. I ÚS 1775/14. Mimo jiné je v tomto nálezu bylo uvedeno, že to, jakým způsobem rodiče o nezletilé dítě pečují a jak plní své rodičovské povinnosti může ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty. Ústavní soud mimo jiné dovodil, že nelze dovolit to, aby nezletilým byl ukládán dluh, o jehož existenci se často dozví až po dosažení zletilosti, kdy tento narostl o další příslušenství a náklady. Závěr by měl být takový, že bude uplatněna spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno. V daném případě soud dospěl k závěru, že je namístě přirážku ve výši 3x 1 500 Kč uložit druhé žalované jako zákonné zástupkyni prvé žalované, když je zřejmé, že druhá žalovaná řádně svoji rodičovskou povinnost neplnila s tím, že na výzvy soudu, aby se k tomuto případně vyjádřila, taktéž nijak nereagovala. Nutno je taktéž podotknout, že i otec první žalované na soudem zasílané písemnosti nereagoval, avšak byla to žalobkyně, která je oprávněna disponovat s předmětem sporu a která navrhla přistoupení do řízení na straně žalované toliko matku. Otci tedy soud povinnosti ukládat nemohl. Soud tedy dovodil, že druhá žalovaná nese odpovědnost za to, že nezletilá první žalovaná jela bez platného jízdního dokladu, tudíž jí bylo uloženo zaplatit sankci, která v souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu stanovena smluvními přepravními podmínkami. Stejně tak soud jako důvodným shledal nárok žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Co do zbytku soud žalobu vůči druhé žalované zamítl. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci vůči druhé žalované z převážné části úspěšná (neúspěch spočíval pouze v nepatrné části), náleží právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm.a) Vyhlášky 177/96 Sb. Žalobkyně tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. 15. Co se týká náhrady nákladů řízení mezi první žalovanou a žalobkyní soud postupoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy by náhrada nákladů řízení náležela procesně úspěšnější první žalované, nebylo však zjištěno, že by první žalované nějaké náklady vznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 16. O lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.