28 C 94/2023-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č . 13 s příslušenstvím nacházející se v V. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalovaného], stavby, jež je součástí pozemku č. parcelní [číslo], nemovité věci zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – město, pro katastrální území a obec Plzeň. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako vlastník a pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 17. 2. 2020 nájemní smlouvu č. [rok] [číslo], která byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 21. 10. 2020, jejímž předmětem byl nájem shora uvedeného bytu. Dle čl. VIII bodu 1 ve spojení s čl. X bodem 6, nájemní smlouvy, byl nájem uzavřen na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 30. 9. 2020 s tím, že pokud pronajímatel neoznámí nájemci písemně do 30 dnů přede dnem ukončení nájmu, že trvá na ukončení nájemní smlouvy, obnovuje se nájemní smlouva za týž podmínek, za jakých byla sjednána původně, přičemž se vždy nájem obnovuje na dobu šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců. V souladu se shora uvedeným zaslal žalobce žalovanému v březnu 2022 oznámení o ukončení nájmu uplynutím doby určité ke dni 30. 9. 2022 a vyzval jej k vyklizení a předání bytu. Nájem tak skončil uplynutím doby určité ke dni 30. 9. 2022. Žalovaný však předmětný byt dosud nevyklidil a žalobci nepředal a to ani poté, co byl ze strany žalobce k jeho vyklizení a předání upomínán. Pro úplnost žalobce uvedl, že k oznámení o ukončení nájmu se rozhodl přistoupit z důvodu dlouhodobého porušování povinností žalovaného, přičemž žalovaný porušil konkrétně svou povinnost hradit žalobci nájemné a zálohy na služby řádně a včas, kdy dluh ke dni skončení nájmu činí 42 291 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin a to z výpisu z katastru nemovitostí, z nájemní smlouvy ze dne 17. 2. 2020, dodatku č. 1 ze dne 21. 10. 2020, z evidenčních list včetně přílohy k evidenčním listům, z oznámení o ukončení nájemního vztahu a výzvy k opuštění a odevzdání bytu, z předžalobní upomínky včetně doručenky má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 6. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o nájmu dle ustanovení § 2235 odst. 1 a následujících občanského zákoníku, na základě které žalovaný užíval shora uvedený byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou s možností automatické prolongace vždy podobu šesti měsíců, žalobce včas žalovanému oznámil, že ukončuje nájemní vztah a vyzval k opuštění a odevzdání bytu s tím, že nájemní vztah zanikl ke dni 30. 9. 2022. Během řízení vyplynulo, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu i po tomto datu a žalobce je tak oprávněn jako vlastník uvedeného bytu v souladu s ustanovením § 1042 Občanského zákoníku se domáhat ochrany vlastnického práva k bytu, do něhož žalovaný užíváním neoprávněně zasahuje. Soud proto žalovanému uložil předmětný byt vyklidit tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ke splnění této povinnosti soud stanovil žalovanému běžnou 15-ti denní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném ve výši 5 000 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony (předžalobní výzva ze dne 8. 11.2022, podání žaloby) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč a celkem činí 5 600 Kč; tuto částku je třeba zaplatit k rukám žalobcova advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud uvádí, že Statutární město Plzeň má svůj odbor právní a legislativní a proto soud neshledal náklady žalobce za zastoupení advokátem v této věci, která není skutkově ani právně složitá, jako náklady účelně vynaložené, a to s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2077/14, které následně odkazuje i na nálezy I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09 a IV. ÚS 1087/09, včetně III. ÚS 2984/09. Ke splnění této povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.