30 C 342/2021-270 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou dnešnímu soudu dne 1. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 341 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 9. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že dne 13. 3. 2019 uzavřela jako dopravce s žalovaným jako objednatelem v režimu zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících smlouvu o veřejných službách o přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [příjmení] kraje pro oblast [anonymizováno], uveřejněnou v registru smluv pod [anonymizováno] smlouvy [číslo] a smlouvu o veřejných službách k přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti [právnická osoba], uveřejněnou v registru smluv pod [anonymizováno] smlouvy [číslo]. Předmětné smlouvy [právnická osoba], pokrývají téměř kompletní nabídku veřejné linkové dopravy v rámci integrovaného dopravního systému [příjmení] kraje. [ulice] a praktické otázky plnění obou smluv pak řeší v zastoupení žalovaného [právnická osoba] s.r.o., která pro žalovaného plní funkci organizátora integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o veřejných službách. Součástí smluvních podmínek je mj. i ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč za každý započatý kilometr spoje, který byl žalovaným objednán, ale nebyl žalobkyní následně realizován – viz příloha smlouvy [číslo] položka 68. V daném případě neodjetí spoje tento není proplacen a zároveň za něj vzniká žalovanému právo na vyúčtování smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý započatý takto neodjetý kilometr. V souladu s článkem XX. odst. 172 a n. nechala žalobkyně u společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalovaného vystavit bankovní záruky za řádné plnění smluv, a to konkrétně bankovní záruku [číslo] ve výši 50 milionů Kč za řádné plnění smlouvy [anonymizováno] a bankovní záruku [číslo] ve výši 50 milionů Kč za řádné plnění smlouvy [anonymizováno]. K zahájení plnění ze shora uvedených smluv došlo ke dni 14. 6. 2020, v červnu a červenci 2020 pak žalobkyně neobsloužila některé spoje uvedené dle shora uvedených smluv, kdy výzvou žalovaného ze dne 5. 5. 2021 [číslo jednací] [spisová značka] byla žalobkyni vyúčtována smluvní pokuta ve výši 3 140 000 Kč za smlouvu [anonymizováno] a 3 201 000 [právnická osoba]. Žalobkyně vyúčtování smluvních pokut shledala v rámci repliky ze dne 20. 5. 2021 jako nedůvodné. I přes shora uvedené došlo dne 2. 9. 2021 k čerpání bankovních záruk za smlouvy [anonymizováno] ve výši 3 140 000 [právnická osoba] ve výši 3 201 000 Kč [právnická osoba] téhož dne vyzvala žalobkyni k úhradě takto čerpaných částek. Žalobkyně opětovně informovala žalovaného v rámci rozsáhlé korespondence o neoprávněném čerpání bankovních záruk z důvodu neoprávněného vyúčtování smluvní pokuty v celkové výši 6 341 000 Kč, když zároveň vyzvala žalovaného této částky jako bezdůvodného obohacení. Argumentace žalobkyně je pak vedena v několika rovinách. Předně žalobkyně odkázala na nedostatečnou specifikaci smluvních pokut, kdy výzva žalovaného ze dne 5. 5. 2021 č.j. PK MHD/660/21 dle jejího názoru nesplňuje požadavky zakotvené v čl. XX odst. 203 smluv, neboť neobsahuje dostatečný popis konkrétního jednání (vč. časového určení), k němuž porušením povinnosti žalobkyně došlo a ani dostatečné vymezení jednotlivých položek smluvních pokut, když v příloze předmětné výzvy byly obsaženy pouze sankciované spoje za měsíc červenec 2020. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný řádně specifikoval pouze smluvní pokuty v souhrnné výši 3 988 000 Kč za období červenec 2020, když zbývající část uplatněných smluvních pokut v souhrnné výši 2 353 000 Kč tedy nebyla ze strany žalovaného náležitě specifikována. V rozsahu odpovídající části smluvní pokuty ve výši 5 635 000 Kč pak žalobkyně shledala naplnění liberačního důvodu dle čl. XX odst. 206 smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] spočívající v tom, že v souvislosti s pandemii onemocnění Covid-19 a přijatým omezujícím protiepidemickým opatřením tato nemohla bez svého zavinění disponovat v prvních měsících plnění smluv dostatečným počtem řidičů. V této souvislosti odkázala zejména na skutečnost, že koronavirová krize způsobila ve svém důsledku přerušení provozu autoškol v období od 16. 3. 2020 do 26. 4. 2020, což zásadním způsobem narušilo proces akvizice řidičů pro plnění smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], kdy tito byli získáváni z řad uchazečů o zaměstnání formou rekvalifikace. V podrobnostech pak odkázala na svůj dopis ze dne 30. 11. 2020 (příloha [číslo] žaloby). Dále pak ke dni zahájení plnění smluv, tj. k 14. 6. 2020 bylo v dočasné pracovní neschopnosti nebo v nařízené karanténě celkem 23 řidičů v oblasti [příjmení] kraje, v důsledku čehož žalobkyně nedisponovala žádnými rezervními kapacitami řidičů, které by mohla pro plnění smluv aktivovat. Řidiče pak nebylo možné v potřebném počtu obstarat ani z jiných zdrojů, např. formou dočasného přidělení od jiného zaměstnavatele, když žalobkyni se podařilo z interních zdrojů získat celkem 26 řidičů, což v daném místě a čase bylo maximum možného. Žalobkyně je tak přesvědčena, že v těchto případech došlo k naplnění liberačního důvodu, neboť plnění žalobkyně bylo po právní či faktické stránce objektivně nemožné, přičemž tyto skutečnosti žalovanému prokazovala mj. dopisy včetně příloh ze dne 26.8.2020, 30. 11. 2020 a 29. 3. 2021. Dále pak žalobkyně navrhla, aby soud přistoupil k moderaci smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 obč. zák., když tato ve výši 1 000 Kč za km nerealizovaného přepravního výkonu u veřejných služeb v přepravě cestujících je v podmínkách České republiky zcela ojedinělá a výrazně excesivní. Shora uvedený závěr odůvodnila mj. tím, že na straně žalovaného v důsledku neprovedení předmětných spojů žádná škoda nevznikla, kdy za škodu přitom nelze považovat případnou nemajetkovou újmu, kterou mohl žalovaný případně event. utrpět tím, že vůči veřejnosti byla dotčena jeho dobrá pověst. Škoda pak nemohla žalovanému vzniknout ani při nevybrání tržeb na nerealizovaných spojích, protože za neodjeté přepravní výkony nebylo ze strany žalovaného ničeho hrazeno. Žalobkyně v této souvislosti odkázala i na výši smluvních pokut za shodná či obdobná porušení smlouvy v jiných krajích, kdy jejich průměrná výše se pohybovala mezi 50 až 100 Kč za 1 km nerealizovaného spoje. V neposlední řadě je pak žalobkyně přesvědčena, že požadování smluvních pokut za nerealizované spoje v období 14. 6. 2020 až 14. 7. 2020 je v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti žalobkyně odkázala na dohodu a veřejnou deklaraci žalovaného ohledně tzv. třicetidenní doby hájení, která měla sloužit jako prostor pro odladění případných chyb a nesrovnalostí, kdy za případná porušení smlouvy v této době neměla být žalobkyně ze strany žalovaného sankciována. Ačkoliv se nejednalo o smluvně zakotvené odchylky od sankčního schématu stanoveného ve smlouvách [anonymizováno] a [anonymizováno], je žalobkyně přesvědčena, že nelze akceptovat, aby žalovaný, potažmo jím zřízený organizátor [právnická osoba] s.r.o. veřejně oficiálně učinil prohlášení o tom, že za určitou dobu realizace smlouvy nebudou ukládány smluvní pokuty, a tyto následně v rozporu s těmito deklaracemi žalobkyni vyúčtoval. Shora uvedená námitka se pak týká částky 5 268 000 Kč za smluvní pokuty vyúčtovaná za období před 15. 7. 2020. Závěrem pak žalobkyně odkázala na skutečnost, že sám žalovaný, resp. organizátor [právnická osoba] s.r.o. řádně neplnili své povinnosti vyplývající ze smluv [anonymizováno] a [anonymizováno] a nebyli schopni činnost žalobkyně důsledně sledovat a vyhodnocovat, což se projevilo mj. tím, že žalovaný si ve vyhodnocení za období června a července 2020 původně jako„ nerealizované“ vyhodnotil i spoje v celkovém rozsahu 5 911 km, které žalobkyně prokazatelně provedla. Zároveň žalobkyně upozornila na skutečnost, že množství nerealizovaných přepravních výkonů v celkovém objemu 6 341 km se může v absolutní částce jevit jako vysoké, avšak ve skutečnosti se jednalo o pouhých 0,3% všech objednaných spojů, z čehož vyplývá, že 99,7% objednaných spojů bylo v posuzovaném období řádně vypraveno a realizováno. 2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Pokud jde o čl. 68 smluv [anonymizováno] a [anonymizováno], ze kterého vyplývá povinnost žalobkyně udržovat provoz na jednotlivých linkách a spojích v souladu s licencemi a jízdními řády po celou dobu od zahájení provozu jednotlivých linek a spojů do konce doby plnění, pak pro případ porušení této povinnost je žalobkyně ve smyslu čl. 202 a příslušné položky přílohy [číslo] smluv povinna uhradit žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý i započatý 1 km dopravního výkonu připadajícího na nezahájený, přerušený či omezený spoj. V průběhu měsíců června a července 2020 žalobkyně neuskutečnila celkem 6 341 km spojů, v důsledku čehož žalovaný vyúčtoval žalobkyni smluvní pokutu v celkové výši 6 341 000 Kč, a to shora citovanou výzvou. Dále odkázal na