30 C 411/2022-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 21. 3. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo], a to pro potřeby domácnosti. Elektrickou energii dodanou za období od 22. 9. 2020 do 27. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ve výši 6 418,12 Kč se splatností dne 25. 10. 2021 po zohlednění uhrazených záloh. Na tuto fakturu byla provedena částečná úhrada ve výši 6 417 Kč, a to platbami dne 4. 10. 2021 ve výši 5 600 Kč a dne 1. 11. 2021 ve výši 818 Kč, přičemž k úhradě zbývá částka 1,12 Kč. Elektrickou energii dodanou do shora uvedeného odběrného místa v období od 28. 9. 2021 do 16. 10. 2021 pak vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] v částce 2 536,48 Kč se splatností dne 2. 12. 2021, kdy na tuto fakturu žalovaný ničeho neuhradil. V souvislosti s prodlením s úhradou faktury [číslo] pak vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu 100 Kč dle odst. ostatních ujednáních smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, když vyúčtování provedla žalobkyně fakturou [číslo] se splatností dne 14. 12. 2021 Ani na tuto částku žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu ve věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce elektřiny ve smyslu příslušných ustanovení energetického zákona, když předmětný závazkový vztah svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně pak dodala žalovanému elektřinu do výše uvedeného odběrného místa a cenu za takto dodanou elektřinu žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni řádně a včas cenu za odebranou elektřinu. Jelikož tak žalovaný neučinil, když na předmětnou pohledávku hradil toliko částečně, soud uložil žalovanému cenu elektřiny. Zároveň má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni i výše specifikovanou smluvní pokutu, kterou soud shledal platně sjednanou ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroků z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízeních o obdobných žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat. V této souvislosti soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni.